Má ten život vůbec smysl? - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele leona, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ahoj.Taky si někdy říkám,co to ten život s náma zkouší.Hňup.A vzpomínám na ty blízký,který mě opustili a říkám si,jestli i oni očekávali od života víc,než se jim dostalo.Jojo,odpověď mám vždycky jedinou-slzy.Hrozně mi všichni chybí.Ale víš co?Vzdávat to nesmíme.Co když i na nás někde ještě něco čeká.Mně se teď něco rýsuje a ty dva roky čekání stály sice za prd,ale myslím,že už se to začíná otáčet k lepšímu.Tak ti na tvoji otázku můžu říct jenom ANO,ŽIVOT MÁ SMYSL,jenom mu někdy dlouho trvá,než nás i odmění.Držím pěsti.

anděl kiki » leona Jsi hodná, a možná máš pravdu, jen to trvá už strašně dlouho a sil ubývá.Děkuju

Pižlík Ahoj, zcela určitě život smysl má. Hlavně si ale myslím, že bys měla co nejdříve vyhledat odbornou pomoc. Jedině tak získáš sílu jít dál. Musíš o svém trápení mluvit s někým, kdo ti bude naslouchat. Jinak přeji hodně štěstí.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele josefinka1, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
už toho na tebe bylo opravdu moc,ale prý buh nepřipustí nic co bychom neunesli, takže jsi určitě velmi statečná žena a ty bolesti co prožíváš tě velmi zkvalitnují,vydrž a zkus věřit že to nejhorší máš za sebou a ted už bude jenom to krásné.

Hustokrutě obscénní Morti Má...všechno má smysl. Nevím, možná si udělala podobnou chybu jako já...místo toho abys žila to CO JE TEĎ TADY, si pořád žila v "očekávání" AŽ TEN ŽIVOT ZAČNE...až dostavíme, až se přestěhujeme atd...no a to nějak nefunguje a člověk rychle ztrácí naději...

hela215 tohle mi přijde jako jeden z těch příspěvků,kdy se objeví nick,který má děsné starosti a potom už neodepíše.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele funik, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
A který život má podle tebe smysl?Ten bez odříkání,plný radosti a majetku?Buď silná a přijď na to...Příště to bude třeba lepší.Je to jen v tobě

coco1 Má určitě má, taky se na to ptám, a je těžký po tom silném, co jste napsala vůbec nějak zareagovat, ale má určitě má a je to láska, v jakýkoliv podobě. Já například děti mít nebudu, ale netrápím se, zvyknul jsem si, přijímat okolnosti, lidi i události, pořád mám ale otázky a ptám se proč? I kdyby smyslem byl jedinej okamžik těsně před smrtí a byl to okamžik lidský lásky od úplně cizího člověka, i tak to stojí za to!Díky!
Jirka

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Hastrman, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
smysl má pokud žiješ , v případě že dojdeš k závěru ,že už nežiješ tak se ocitáš ve stavu umírajícího . Neznamená to ovšem , že odejdeš z života kdykoli, k tomu Ti život dán nebyl. Zeptej se těch kdo Ti život dali jedině oni mají právo o tom rozhodnout . Držím Ti palce , aby se tvůj život začal ubírat jiným směrem než doposud.

Twiggina Život má smysl!

Je mi 58 let, nenarodilo se mi žádné dítě i když jsem byla 7x těhotná. Pokaždé jsem to vnímala jako svou vlastní malou smrt. V 38 letech jsem konečně přijala ten fakt, že děti v tomto životě mít nejspíš nebudu.

Poměrně slušně jsem se učila a toužila jsem být archeoložkou, bez šance, půlka příbuzenstva v emigraci. Nakonec jsem se vyučila kuchařkou, abych vůbec něčím byla. Skoro 10 let jsem vařila ve školní kuchyni pro 560 dětí, bez vyhlídek na něco lepšího. První manželství bylo z lásky, která velmi rychle vyprchala, druhé trvalo 17 let a nebylo špatné, jen ty děti chyběly. Vlastně jsem toto manželství nejspíš zazdila já tím, že jsem se po revoluci rozhodla pro podnikání.
Mojí firmě se dařilo, ale za cenu 12 hodin práce denně včetně víkendů. Byla jsem sama sobě šéfem, manažérem, účetní a hlavně dělníkem. Reklamní činnost je o velké konkurenci a věčném boji. Pracovala jsem převážně ve venkovním prostoru ať lilo, pálilo slunce, nebo mrzlo. Zákazníka tyto drobnosti nezajímali. Práce se pro mě stala hlavní náplní, byla jsem hrdá na to, že to vše zvládám vlastními silami a hluchá a slepá k tomu, že domácnost a hlavně partner jdou mimo mne. Žila jsem v přesvědčení, že dávám do našeho společného života dost už tím, že ho finančně utáhnu a můj muž nemusí pracovat, může se věnovat svým koníčkům a studiu vysoké školy. Chtěl dům a já mu ho koupila. Vzala jsem si úvěr na svou firmu.
Dostudoval a rozhodl se odejít. Teprve po jeho odchodu jsem prozřela.
Ano, měla jsem své prosperující podnikání, ale také 700 tisíc dluh z koupi domu. Majetek manželů se po rozvodu dělí na půl, dluh mé firmy ne.
Ze dne na den jsem se rozhodla prodat firmu. Pak jsem vyplatila exmanželovi přes 500tisíc a uhradila dluh v bance.
Ve 45 letech jsem se ocitla bez práce, zůstal mi starý, velký dům, který vyžadoval kompletní rekonstrukci cca za milion a jako jediný partner kocour Mates.
Dala jsem se do opravy domu a tři roky na něm opravdu dřela, abych snížila nutné investice. Tahala pytle s cementem, které vážili skoro stejně jako já, odnosila tisíce cihel, sekala šlice na novou elektriku, škrabala staré omítky, natírala okna a dveře, brousila staré dřevěné podlahy a lakovala je a do toho všeho psala svou první knihu s kocourem na klíně. Mockrát jsem se vyplakala do jeho kožichu a on trpělivě držel.
Hledat si muže v tomto období, mě ani nenapadlo.
A přesto přišel do mého života když už mi bylo skoro 48 let. Prodal vlastní byt a peníze investoval do dostavby mého domu i když jsme v té době ještě nebyli manželé a on neměl žádnou jistotu, že jeho rozhodnutí je to pravé.
Otevřel mi dveře do další, nové etapy. S ním přišly do mého života i tak dlouho očekávané děti. Jeho dvě vlastní a jedno které vychoval. Moc si přál abychom měli aspoň jedno, které by bylo společné. V našem věku už by to šlo těžko a tak mi nabídl „Pojď adoptujeme si jedno vlastní, vždyť je to jedno kdo ho zplodil, prostě bude naše“. A tak máme už devět let dceru Pavithru v Indii a časem přibyla i čtyři vnoučata.
Žiji tento krásný sen již jedenáctý rok a vím bezpečně, že život smysl má.

Prosím nevzdávej to, já našla své štěstí ve 48 a tobě je teprve 40!
Rů

Ra* Nádherné příspěvky
je prima, že jsi sem napsala, že jsi udělala ten první krok, super ....... tolik podpory! Zjistíš, že nejsi sama. Je tady spousta krásných lidí se srdcem na dlani. Na těchto stránkách jsem se dočetla, že smyslem překážek je posílit a prověřit vůli. Jsi silná žena a navrácená naděje tě posílí. Neodhazuj ji...

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele HANINA64, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tento příspěvek mne donutil přemýšlet o mém životě.Měla jsem babičku ročník 1900.Moje babička se vdávala v 16 letech ,děda měl 32 roku.Říkávalo se starý muž aby byl na děti vůz.V případě mé babičky pravda měla jich 6.Dalo by se říct štěstí v rodině.Když bylo jednomu z dětí 19 roku a přišla válka našel balíček který po rozvázaní mu utrhal obě ruce roztrhal plíce a syn jí umřel v náručí.Další dcerka jí umřela ve čtyřech letech na zápal mozkových blan.Další dcera ,moje maminka ve 28 letech se zabila na motorce.Další dcera zemřela na rakovinu ve 48 letech.Další syn jí zemřel bylo mu 42 roku na rakovinu.To již byla několik let vdovou s dcerkou kterou porodila ve 43 letech.K tomu vychovávala ještě mne.Dřela na poli a pak nám ještě vše sebrali.Bylo to těžké ale nikdy neřekla že ten život nemá cenu.Žila do 77 .Vychovala mne i její nejmladší dceru.Radovala se když měla vnoučata a pravnoučata.když jí zemřel syn který nás vlastně všechny táhl byla zoufalá ale život nezavrhovala.Někdy si také říkám že co do života ale vždy si zase řeknu,ne jsou na tom lidé ještě hůř.TŘEBA CO NA TEN SVĚT NEVIDÍ.ANO MÁ ŽIVOT SMYSL A MUSÍ SE BRÁT TAK JAK JDE.Můj život také dostává rány mám nádor v hlavě a co alespon mi nikdo nemůže říct ,že v té hlavě nic nemám.Radovat se ze života to je smysl žít.

Hustokrutě obscénní Morti Vidíš? Nejsi v tom sama...každej má svoje trápení a ne nadarmo se řiká, že neštěstí nechodí po horách ale po lidech...nesmíš ztratit víru, život, svět, vzduch, voda...všechno má smysl...

miere ahoj,
nevzdávej to !!! Skus si najít svůj smysl života, žij pro syna, potřebuje tě. Vím, že to není jednoduché, ale na tomto světě se každý máme něčemu naučit, něco pochopit... Nevím co je to u tebe, třeba na to sama přijdeš. Hlavně se neuzavírej před světem,před lidmi, odpustˇjim! Všem co ti ublížili, možná i nevědomky. Odpusť sobě! Začni se mit ráda !
Držím palce, myslím na tebe

jezinka001 Lidská mysl nikdy nedokáže dát uspokojivou odpověď na otázku, proč se děje zlo? Proč Bůh, který stvořil tak krásný svět, připouští, aby byl zjizven tak strašnými ranami? Proč Bůh, který je světlo, dovoluje takovou temnotu? Co dělat, když život ztrácí smysl.
(Benedikt Groeschel Kniha Povstň z temnot.
Kniha není odpovědí, ale průvodcem pro ty, kdo jsou v temnotě.

Jedna duše od studánky sv.Zdislavy Teda lidičky, to jsou příběhy, že by to slabší povaze urvalo srdce. Píšete krásně, ženy jsou prostě silný bytosti, vydrží víc než člověk (muži neberte si to osobně). Vaše příběhy každého, kdo je čte moc obohatí a donutí popřemýšlet nad tím svým životem a ten má vždycky nějaký svůj hlubší smysl, jen ho v tom návalu velké bolesti nevidíme.
Když jsem byla před pár lety na základním semináři Modré Alfy, byla tam jedna paní, které se narodily dvojčata a jedno zemřelo (těch neradostných věcí měla v životě též vícero). Ona když pak seminář končil, řekla asi toto: "už jsem pochopila, co mi mé dítě chtělo svojí smrtí říct - že mám na sobě pracovat, že něco není v pořádku v mém životě, mám něco změnit a díky tomu jsem tady a já za to děkuju" - skoro všichni uronili slzu, vím, že to zní možná divně, ale tohle nás právě tragedie v našich životech učí - Něco nění v pořádku..., zastav se, zamysli se, najdi vnitřní klid a vrať se ke svému zdroji, otevři svoje srdce a ŽIJ.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Eliska211, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ja si zivot predstavujem ako pocitacovu hru.Ak veris na reinkarnaciu, tak si to predstavujem tak, ze uz pred narodenim si zvolis aku obtiaznost chces zacat hrat. Su zivoty lahsie, tazsie. Zivot potom nema vecsi zmysela,ako ta hra. Lebo samotna pocitacova hra ma len jediny zmysel, dojst uspesne do konca, cez prekazky, snazit sa pod ich tarchou nepadnut a nahradne zivoty, co v realnom zivote predstavuju trebars tie krasne chvile, co zazivame, sice len obcas a mozno len na chvilu, ale zazivame, vyuzit na to, aby sme nabrali sily a pokracovali dalej. Zdolavali prekazky a nepoddali sa. Vyhrava kazdy, kto uspesne dojde do konca. Je jedno, kolkokrat padnes, len sa musis vzdy postavit a ist dalej a trebars dalsia hra, co ta caka po smrti, uz bude ovela krajsia. Cim si spred zivotom vybrala tazsi level, tym viac sa zocelis. Ved co je krajsie, ako to, ked sa po rokoch pozries spat a zrekapitulujes si vsetko, co si zazila a povies si, som hrda na to, ako som to prezila a ze som to zvladla. Ver tomu, ze Boh nam nadeli len to, co sme schopny zvladnut, a vzdy ked ti bude najhorsie si povedz, ze len vtedy si najvyssie, ked si najnizsie. Velmi ti drzim palce dohrat tvoju zivotnu hru az do konca a ak budes mat chut, ozvi sa mi kedykolvek. Budem rada.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Nomody, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
J e mnoho lidí kteří si neváží toho co mají,co jim život dal a záčnou si toho vážit teprve potom až poznají co je to opravdový úděl.Moje teta mněla tři děti,zůstalo ji jenom jedno,také byla těžce nemocná, byla dlouho sama.ale nikdy nesklonila hlavu,dnes je už v důchodu a má skvělého manžela.Já sám na tom nejsem nejlépe,ale vždy si vzpomenu na ní.A vím že musím jít dál.Prosím věř že i když je to někdy těžké musíš jít dál a věřit že tvé štěstí příjde.A pokud budeš věřit a prosit vesmír¨,neohneš záda.Budeš se zase usmívat.Život má vždy smysl a nesmí se zahodit.Buď laskavá,pokus se usmát na lidi,dej jim dobré slovo i když pro tebe samotné je to těžké a věř že osud ti to vrátí.

Simply Anděl kiki, sama sobě sis dala své jméno, Anděli....Tvoje virtulání kamarádky Ti zde napsaly moc krásné a povzbudivé věci, ač samy si nesou svůj těžký kříž... Věř, že každý toho dostane tolik, co stačí unést...co jednoho udusá , druhý nese statečně a snaží se jít dál... Ty jsi už unavená, navíc Tě oslabuje fyzicky choroba, vše je propojené... Ty si především potřebuješ odpočinout, přijmi to, co tě potkalo, nelze to už zvrátit...Ale vždy zůstane něco, na čem se dá stavět, máš syna, buď mu laskavou matkou, třeba trochu na dálku... ale ponech mu vědomí, že laskavou matku má...teď sice unavenou, možná momentálně usmýkanou životem, ale čas je milosrdný pro každého... ty nejsi sama, máš syna a máš i přítele, se kterým si píšete... muži neradi řeší dlouhodobě problémy druhých,mají spíše rádi ženy v pohodě...a kdo nemá rád kolem sebe pohodové lidi, to je přece přirozenný, každý hledá spíše to Sluníčko.... ženy jsou silnější a já věřím, že ty také... Dej se nejdříve po zdravotní stránce dohromady, co nelze změnit, pokorně příjmi a zavři za tím s láskou, pokorou vrátka ... Jsi v polovině života a další polovina může být ta lepší... Když budeš sama hodné chtít, bude lepší...

jana@ jsou situace,kdy je fakt těžký přežít nějaký období v životě a věřím,že takový horký a zlý chvilky prožije každý..ale pro mě bylo vždycky důležitý to překlenout s trochou nadhledu..a jakoby nezůčasněné osoby,nevím jestli to popisuju dobře,ale jedině takhle mi to pomohlo se z těch situací dostat..a taky když jsem mohla poradit druhým a rozebírat jejich problémy a nakonec jsem vždycky zjistila,že ty moje jsou proti jiným daleko malichernější a obyčejný...kdyby tak šlo si vždycky říct.."pokud nejde o život,jde o hovno"
a ještě rada(malinkatá)..když to jde změnit máme vyhráno...horší jsou věci s kterými už se hýbat nedá a to bolí..ale zase je tu čas a ten je dobrý využít...chci jen říct,že vždycky je tu něco,někdo pro koho má smysl žít

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vila.evelinka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
No, řeknu ti, je toho na jednu ženskou ažaž.

Proč se předem bojíš zrady a proto nemáš žádné kamarády ?

Nevím, co je to za nemoc, ale z těch životních zážitků, které popisuješ, by byl zázrak, kdyby se nějaká neobjevila - z nabourané psychiky člověk dřív, nebo později vždycky onemocní.

Nevím, co ti přímo poradit, jen, určitě nerezignovat a zkusit to všechno brát jako zkoušku, co všechno jsi schopna vydržet - něco jako přijímačky do nebe. Nelitovat se a bojovat, ikdyž je mi jasné, že to nemáš lehké

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele HANINA64, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
DNES JIŽ PÍŠI DRUHÝ PŘÍSPĚVEK NA TOTO TÉMA .PSALA JSEM O MÉ BABIČCE O TOM ŽE JSEM PO GAMA NOŽI A O VĚCECH ,KTERÉ MNE TRÁPÍ NEJVÍC JE SYN S KTERÝM NEJSEM V KONTAKTU V JIŽ 10 ROKU. ..KAŽDÝ SI PROŽÍVÁ NĚJAKÉ TRÁPENÍ,ALE ŽIVOT SE PROTO NEZASTAVÍ.JE POTŘEBA SE RADOVAT Z KAŽDÉHO DNE .Já se dnes raduji udělala jsem setkání s naší třídou z deváté třídy.Zárovenˇ se strachuji kolik nás tam bude.Ale i v takových
maličkostech musíme hledat smysl života.A snad ráno až budu přemýšlet jak to setkání dnes dopadlo řeknu ,mělo to,smysl stojí za to žít.PROSTĚ RADOVAT SE I Z MALIČKOSTÍ.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ahojky,
z Tvého příspěvku vyplývá, že jsi v podstatě celý život žila stále jen pro něco nebo někoho, většinou taky pro budoucnost.
Možná je Tvoje cesta tvrdá a hodně klikatá, ale možná Ti tímto způsobem chce jen ukázat, že žít se má teď a tady, ne někde v budoucnosti. A žít se má pro sebe, ne pořád jen pro někoho jiného..

Jak říkají všichni tady - nevzdávej to, není to "konečná", je to jen "vykřičník", abys věděla, že tudy ne - zkus to jinudy.

Tvým životem vládne strach. Bojíš se důvěřovat lidem a nemáš kamarády. Bojíš se žít a možná tím odrazuješ své partnery. Bojíš se o děti a přicházíš o ně. Vím, je to smutné a bolestivé, ale možná je to ukazatel.
A těžkými nemocemi nám skutečně život dává najevo, že máme problém, který dlouho neřešíme a on se nakonec projeví takto.

Zkus teď skutečně žít pro sebe.
Vytvoř si svůj režim dne, kam ostatní jen začleníš, jakou součást, ne jako prioritu.
Zjisti si, co nejlepšího můžeš dělat ve své situaci s tou nemocí, kontaktuj byť jen na netu lidi, co ji mají taky a stýkej se s nimi - naučí tě to žít teď a tady. Skutečně prožívat každý den naplno.
Netruchli - zkus se na to podívat z druhé strany. Jsou lidé, co až po onemocnění našli nejvíc přátel a prožili nejvíc radosti ve svém životě. Jak to? Právě proto, že si mysleli: "Teď už nemám co ztratit..." a na všechno, co je omezovalo se vykašlali a začali žít naplno. A zjistili, že to jde...

Moc Ti přeji, abys to zjistila také a mohla prožívat radost a štěstí navzdory tomu všemu.

karamel Moc mě zasáhl tvůj osud, ale věř mi, že podobné otázky jsem si také položila. Řákám si proč mě ten život tolikrát zkouší, trápením, bolestí aj.

Drž se holka a bojuj