Ahoj,už od malička mám tendenci vidět to,co jiní lidi kolem mě nevidí. Když mi bylo asi pět měla jsem tzv. imaginárního přítele,neměla jsem moc kamarádů a tak jsem si většinou povídala s ním,zpívala jsem písničky atd. Až po nějaké době mi došlo,co když to nebyl jen můj vymyšlený přítel,ale byl skutečný? Od mých 11let se mi začaly zjevovat postavy lidí i těch,které jsem znala.Například moje babička, slyšívala jsem její hlas a v noci před spaním jsem cítila její pohlazení. U mé postele se mi v noci zjevovala dívka v černém a v rukou držela kytku suchých kytek,neodvážila jsem se jí na nic zeptat.Prababička mi řekla,že se v místě našeho domu bývala hospoda a utopila se zde ve studni hospodskýho dcera. Jednou se mi v kuchyni zjevil muž v klobouku a když jsem o tom řekla prababičce řekla mi,že to byl můj praděda,nosíval klobouk.Někdy slyšívám hlasy a kroky a přitom nikdo nikde. Je to měsíc,co se mi v pokoji zjevila postava celá v bílém,jakoby ozářia celou místnost natahovala ke mě ruku a pak zmizela. Raděj se s nikým o tom nebavím,protože mám strach,aby mě neměli za blázna.Ale já za to přece nemůžu. Máte někdo také takové zkušenosti?
Ireth
Takovéto zkušenosti přímo nemám nebo ne od dětství, ale rozumím Ti. Nedávno jsem si přivolala ducha mého dědy. Seděl u mě na posteli a já se cítila naprosto v bezpečí. Na tom, co se ti děje, není nic špatného a je tu spousta lidí, kteří to mají podobné a rádi se s tebou podělí o zážitky. Ber to spíše jako dar, který Ti pomáhá s Tvým posláním. Hodně štěstí a buď beze strachu.