Ahoj,už od malička mám tendenci vidět to,co jiní lidi kolem mě nevidí. Když mi bylo asi pět měla jsem tzv. imaginárního přítele,neměla jsem moc kamarádů a tak jsem si většinou povídala s ním,zpívala jsem písničky atd. Až po nějaké době mi došlo,co když to nebyl jen můj vymyšlený přítel,ale byl skutečný? Od mých 11let se mi začaly zjevovat postavy lidí i těch,které jsem znala.Například moje babička, slyšívala jsem její hlas a v noci před spaním jsem cítila její pohlazení. U mé postele se mi v noci zjevovala dívka v černém a v rukou držela kytku suchých kytek,neodvážila jsem se jí na nic zeptat.Prababička mi řekla,že se v místě našeho domu bývala hospoda a utopila se zde ve studni hospodskýho dcera. Jednou se mi v kuchyni zjevil muž v klobouku a když jsem o tom řekla prababičce řekla mi,že to byl můj praděda,nosíval klobouk.Někdy slyšívám hlasy a kroky a přitom nikdo nikde. Je to měsíc,co se mi v pokoji zjevila postava celá v bílém,jakoby ozářia celou místnost natahovala ke mě ruku a pak zmizela. Raděj se s nikým o tom nebavím,protože mám strach,aby mě neměli za blázna.Ale já za to přece nemůžu. Máte někdo také takové zkušenosti?
Robert Isfaháni
Jsi prostě médium, za kterým si duchové chodí ve volných chvílích pokecat. Mají radost, že je někdo vnímá. Proto ještě nemusíš být divná. Nicnéně velkým problémem medií je jejich přecitlivělost kombinovaná se zeslabeností, a tudíž snadná zranitelnost a také horší uplatnitelnost v praktickém životě.