Ahoj,už od malička mám tendenci vidět to,co jiní lidi kolem mě nevidí. Když mi bylo asi pět měla jsem tzv. imaginárního přítele,neměla jsem moc kamarádů a tak jsem si většinou povídala s ním,zpívala jsem písničky atd. Až po nějaké době mi došlo,co když to nebyl jen můj vymyšlený přítel,ale byl skutečný? Od mých 11let se mi začaly zjevovat postavy lidí i těch,které jsem znala.Například moje babička, slyšívala jsem její hlas a v noci před spaním jsem cítila její pohlazení. U mé postele se mi v noci zjevovala dívka v černém a v rukou držela kytku suchých kytek,neodvážila jsem se jí na nic zeptat.Prababička mi řekla,že se v místě našeho domu bývala hospoda a utopila se zde ve studni hospodskýho dcera. Jednou se mi v kuchyni zjevil muž v klobouku a když jsem o tom řekla prababičce řekla mi,že to byl můj praděda,nosíval klobouk.Někdy slyšívám hlasy a kroky a přitom nikdo nikde. Je to měsíc,co se mi v pokoji zjevila postava celá v bílém,jakoby ozářia celou místnost natahovala ke mě ruku a pak zmizela. Raděj se s nikým o tom nebavím,protože mám strach,aby mě neměli za blázna.Ale já za to přece nemůžu. Máte někdo také takové zkušenosti?
Lynette
Moje kamarádka má podobné zážitky, ale jí prý chodí hladit v noci její zemřelý dědeček, s jeho smrtí se dlouho nemohla vyrovnat, nevím, jestli je možné, aby Tě zemřelý mohl hladit a bylo to příjemné, já mám spíše klasické duchařské zážitky a ty tedy příjemné ani trochu nebyly.. Kamarádce se tyhle věci dějou, když je ve stresovým období a haprujou jí nervy, takže je dost možné, že může trpět nějakou psych. poruchou, jak to je s Tebou, nevím. Tím nechci říct, že Tě mám za blázna.
Lynette
» Eva
Člověk, resp. duše se nikdy Andělem strážným stát nemůže, to jsou už zcela jiné nadpozemské bytosti, které jsou na vyšší úrovni, než my duše. Ale mohou na sebe brát podobu lidí, třeba i těch zemřelých, které jsme za života milovali.