Maminky, co děláte když máte pocit, že už nemůžete dál?
Že už vás to starání se úplně vyšťavilo, že jste ztratily sami sebe? Že už nemáte sílu absolvovat další pláč miminka nebo další hádku a odmlouvání starších dětí? Denodenní opakování naprostých samozřejmostí je najednou jako koule na noze a když se k tomu přidají další nepříjemnosti tak ...jakobychom pro ně neměly najednou dost lásky....?? Doufám, že se to nestává jenom mně a děkuji za upřímné odpovědi...