Pohled na vztahy - Diskuze a zkušenosti

miluška medvídková přesně tohle jsem nedávno taky četla, myslím, že i sem psala, moc se mi to líbí, je to tak.

miluška medvídková Život není ničím jiným, než cesta vlakem: skládající se z nastupování a vystupování, naplněný nehodami, příjemnými překvapeními a též hlubokým smutkem.

Narozením nasedáme do vlaku a střetáváme tam osoby, se kterými bychom si přáli zůstat po celou cestu: naše rodiče.

Bohužel pravda je jiná. Oni na nějaké stanici vystupují, zbavujíce nás svojí lásky, prázdné a nenahraditelné vazby k nim.

To ale nepřekáží tomu, aby nastoupili jiné osoby, které se pro nás stanou velmi důležitými.

Přicházejí naši sourozenci, přátelé a zázračné lásky Mezi osobami, které cestují tímto vlakem se najdou i tací, kteří se přišli jen svézt.

Tací, kteří při cestovaní vyvolávají jen smutek... A též tací, kteří chodí po vlaku a jsou připravení stále pomáhat nemohoucím.

Mnozí po vystoupení zanechávají stálou lásku... Jiní vystoupí tak nepozorovaně, že si ani neuvědomíme, že uvolnili místo.

Je zajímavé, že někteří cestující, které nejvíc milujeme, obsadili místa ve vagónech, která jsou nejdál od toho našeho.

Proto budeme muset přežít naši cestu bez nich. Samozřejmě nic nebrání tomu, aby jsme se během cesty rozhodli, - i když s těžkostmi - opustili náš vagón a vypravili se k nim... Ale bohužel už si nebudeme moct sednout vedle nich, protože toto místo už bude obsazené jinou osobou.

Nevadí, tato cesta vypadá právě takto: plná výzev, snů, fantazie, očekávaní a rozluček ...Ale nikdy návratů. A proto absolvujme naši cestu nejlépe, jak se dá.

Pokusme se navázat známost s každým cestujícím, hledajíce v každém z nich ty nejlepší vlastnosti.

Pamatujme, že v každém momentě cesty můžou koktat a my jim pravděpodobně budeme muset porozumět... Protože i nám se mnohokrát bude plést jazyk a najde se někdo, kdo nám bude rozumět.

Velké tajemství na konci spočívá v tom, že se nikdy nedozvíme na jaké stanici vystupujeme, ani kde vystupují naši společníci, a dokonce ani ten, kdo má místo po našem boku. Odloučit se od některých přátel, se kterými jsem cestoval bude bolestné.

Dovolit, aby moje děti zůstali samy, bude velmi smutné. Ale držím se naděje, že až přijdu na hlavní stanici, uvidím je přicházet s batohem, který neměli při nastupovaní. Myšlenka, že jsem se přičinil k tomu, aby se jejich batoh zvětšoval a stával se hodnotnějším, mě dělá šťastným.

Přátelé moji. Učiňte, aby náš pobyt v tomto vlaku byl pokojný a hodný úsilí.

Starejme se tak, aby, když přijde chvíle vystupovaní, na našem prázdném místě zůstala láska a milé vzpomínky pro ty, kteří pokračují v cestě.

Tobě, který jsi částí mého vlaku, přeji...Šťastnou cestu!!!

autor: Neznámý

Najdise.cz » miluška medvídková Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tato věta je zavádějící....
"Bohužel pravda je jiná. Oni na nějaké stanici vystupují, zbavujíce nás svojí lásky, prázdné a nenahraditelné vazby k nim."

Protože láska není o tom, že bych někomu mohla vzít mojí lásku tím, že "vystoupím z vlaku". Oni mají svojí lásku a já taky svojí. Jen se prolínáme, pokud to, co cítíme je skutečně láska a ne touha vlastnit.

Kouzelná kuchyň - Láska

Představte si, že doma máte kouzelnou kuchyň. V té ku­chyni můžete mít jakékoli množství jakéhokoli jídla z ja­kéhokoli místa na světě. Nikdy nemáte starosti, co bude­te jíst; můžete mít vše, co chcete. Jste velice štědří; dáváte každému jídlo a nic za to nechcete. Nabídnete jídlo každému, kdo k vám přijde, takže váš dům je pořád pl­ný lidí, kteří se přišli najíst do vaší kouzelné kuchyně.

Jednoho dne někdo zaklepe na dveře a nabízí vám pizzu. Dívá se na vás a ptá se: „Vidíte tuhle krásnou pizzu? Dám vám ji, když budete dělat, co budu chtít. Nikdy nebudete mít hlad, protože vám každý den přinesu piz­zu. Ale musíte ke mně být hodní."

Dovedete si představit, jak byste reagovali? Ve své vlastní kuchyni můžete mít stejnou pizzu - jenže lepší. A najednou k vám někdo přijde a nabízí vám jídlo, když budete dělat, co si přeje. Nejspíš se zasmějete a řeknete mu: „Díky, ale jídlo nepotřebuji. Mám spoustu jídla. Mů­žete přijít a najíst se čehokoli, a nemusíte za to nic dělat."

A teď si představte pravý opak. Už několik týdnů jste nic nejedli. Máte strašný hlad a v kapse ani halíř. Najednou se objeví ten člověk s pizzou a řekne vám: „Tady je jídlo. Můžete se najíst, ale musíte dělat, co vám řeknu." Jídlo voní a vy máte hrozný hlad. Rozhodnete se, že jídlo přijmete a že budete dělat, co vám ten člověk řekne. Trochu sníte a on řekne: Jestli chcete, můžete si vzít víc, ale budete muset dělat, co vám řeknu."

Dnes máte co jíst, ale zítra nemusíte mít nic. Proto souhlasíte, že za jídlo budete dělat cokoli. Můžete se stát otroky, protože potřebujete jíst a protože nic nemáte. Po nějaké době začnete pochybovat. Říkáte si: „Co budu dě­lat bez pizzy? Nemohu bez ní žít. Co když se moje part­nerka rozhodne, že pizzu někomu dá - mou pizzu?"

A teď si představte, že nemluvíme o pizze, ale o lás­ce. Máte v srdci spoustu lásky. Máte dost lásky pro všech­ny lidi na celém světě. Milujete tolik, že nepotřebujete lásku nikoho. Milujete bezpodmínečně. A najednou ně­kdo zaklepe na dveře a řekne vám: „Přinesl jsem vám lásku. Dám vám ji, když budete dělat, co vám řeknu."

Jak na to budete reagovat? Nejspíš se zasmějete a řeknete: „Díky, ale vaši lásku nepotřebuji. Stejnou lásku mám ve svém srdci, jenže větší a lepší, a rozdávám ji bez podmínek."

Ale co uděláte, když v srdci nemáte žádnou lásku, když po lásce hladovíte a někdo vám řekne: „Chcete tro­chu lásky? Můžete mít mou lásku, ale musíte dělat, co bu­du chtít." Pravděpodobně pro lásku uděláte cokoli. Mož­ná ji potřebujete tolik, že jste ochotni dát celou svou du­ši za trochu pozornosti.

Vaše srdce je jako kouzelná kuchyň. Když otevřete své srdce, máte tolik lásky, kolik potřebujete. Nemusíte se o lásku prosit. Nemusíte nikomu říkat: „Prosím vás, milujte mě. Jsem hrozně opuštěný. Potřebuji, aby mě ně­kdo miloval, aby mi dokázal, že si lásku zasloužím." Všichni v sobě máme lásku, ale neuvědomujeme si to. Vidíte, co lidé dělají, když si myslí, že nemají lásku?

Hladoví po ní, a když ji trochu ochutnají, stane se z ní sil­ná potřeba. Lidé začnou být posedlí. A tak začíná velké drama: „Co budu dělat, když mě partner opustí?" Jak bez něho mohu žít?" Lidé nemohou žít bez člověka, který jim poskytuje každodenní dávku lásky. A za trochu lásky do­volí druhým, aby ovládali jejich život. Dovolí jim, aby jim říkali, co mají dělat a co nemají dělat, jak se mají strojit a jak se nemají strojit, jak se mají chovat a jak se nemají chovat a čemu mají věřit a čemu nemají věřit. „Budu tě milovat, když budeš dělat, co chci. Budu tě milovat, když ke mně budeš hodný. Jestliže nebudeš, zapomeň na to."

Potíž je v tom, že si lidé neuvědomují, že mají v srdci kouzelnou kuchyň. Všechno naše utrpení začalo proto, že jsme už dávno zavřeli svá srdce a necítíme lásku, kte­rou v nich máme. V určité fázi života jsme se začali bát lásky, protože jsme si myslili, že láska není spravedlivá. Láska bolí. Snažili jsme se být dobří, chtěli jsme, aby nás druzí milovali, ale neuspěli jsme. Už několikrát jsme ně­koho milovali a zlomilo nám to srdce. Milovat znovu zna­mená příliš riskovat.

Protože se sami odsuzujeme, nezbyla nám žádná se­beláska. A nemilujeme-li sami sebe, jak můžeme předstí­rat, že milujeme druhého?
:27

Najdise.cz » miluška medvídková Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele violenka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Stejná zkušenost , chtělo by to více vlastních nápadů a myšlenek, teda aspoň já si myslím ....

miluška medvídková » bhakti děkuji ti, že jsi, moudrá a úžasná žena, ani nevíš, jak jsem ráda, že jsem tě potkala

bhakti » miluška medvídková Milusko,dekuju,je to vzajemne.Vubec jsem netusila co z te diskuse vzejde.