Člověk má milovat, ale bez vazeb a pout, bez připoutání, které přináší bolest a utrpení. Nemůžeš nikoho vlastnit, jen ho milovat. Život je jako jízda vlakem. Vlak dorazí do stanice, lidé nastupují, vystupují. Ti kdo nastoupili, nebudou ve vlaku stále, přijde jejich stanice a oni budou muset vystoupit. Když jedeme ve vlaku a někdo vystoupí, nepláčeme, nad příchodem těch, kdo nastoupili, nejásáme, i oni jednou vystoupí, je to přirozený koloběh. Nikdo nám nepatří a nikomu nepatříme, jenom zde žijeme.Byl to jen úkol jít chvíli vedle sebe, ne spolu, něco se z toho naučit a zas jít dál
Jyotis
Pokud člověk tzv. miluje jen někoho, tak je to vždycky s určitou připoutaností, byť nemusíš klást podmínky a můžeš být velmi tolerantní. Pouze pokud by byl člověk ve "stavu lásky" a vyzařoval, pak je to bez připoutanosti. To je meta. Problém je to pak pro ostatní, protože se do takové bytosti zamilovávají, domnívají se, že cit může patřit jim..