Vím,že je to špatně položená otázka,ale taky asi nejčastěji pokládaná:)Na podzim jsem poznala muže, střelce,dost jsme si rozumněli a mám pocit, že tam je i trochu lásky. Bohužel se mi již měsíc neozval , na vzkazy(asi 4) nereaguje a ani mi nedokázal dát odpověd na mou jasnou otázku, zda je konec. Příjde mi, že si uvědomil , že to začíná přerůstat v něco víc a proto se mi začal vyhýbat. Rozejít se definitivně asi nechce...možná zadní vrátka, možná nějaký problém, který mi u něj naznačila i kartářka. Jen ted nevím, jak se rozhodnout a co udělat. Nekontaktovala jsem ho přes dva týdny..mám ještě čekat nebo ho zkusit zkontaktovat, ale bez otázek na tělo, spíš jen tak ..jak se má ... asi by mi nejlíp dokázal poradit nějaký muž. Mám tu smůlu, že pokud nedostanu odpověd , tak to nějak nedokážu uzavřít sama v sobě a dost mě to trápí:)
agata.alice
A tak se netrap:))Vždyt střelec musí mít svou volnost, bez té by "uschnul".Možná se časem naučí říkat to, co ví, že chceš slyšet, ale vždycky si bude dělat, to co sám chce.Víš co já se takhle natrápila? A zbytečně:))Nakonec jsem se s tím musela vyrovnat,a srovnat si v hlavě, jestli mi to vlastně stojí za to.Ono mlžení, odmlky a lumpárny jsou střelcova "oblíbená disciplína",a občas je to velmi těžké to respektovat. Ale je to stav trvalý, vím, co říkám:)))