Ještě teď jsem z toho zničená, zdálo se mi, že se mi ztratil můj kluk, když byl malý, někde v obchoďáku, pak nebyl nikde, hledala jsem ho na nádraží, nic, měl tak 5 let. Nevěděl, jak se jmenuje, kde bydlí, nic. Pak byla obrovská průtrž mračen, byli jsme schovaní v nějaké sokolovně, teklo nám na hlavu voda a najednou takovou dírou na střeše to na nás spláchlo mrtvýho čápa. fujtajbl.
Najdise.czSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele haf, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
nějak se musí ten strach v nás odreagovat....máme to každej