Můj přítel si mě nechce vzít.Jsme spolu už skoro 12 let, protože to byl můj první, bylo tam samozřejmě několik rozchodů, kdy jsem hledala něco "lepšího" (nezadařilo se ), ale od té doby, co máme prcka (1,5 roku) je náš vztah téměř idilický.Už několikrát jsem mu na rovinu řekla, že bych chtěla, abysme se vzali, pro mě to je kromě papíru taky zpečetění našeho svazku a rodiny...vždycky mě odmítl, pokaždé s jinou, veskrze blbou výmluvou.Nevím, jaký je skutečný důvod, čeho se bojí?! Netušíte?Ještě chci dodat, že pod nátlakem rozhodně není, zmíním se o tom tak jednou za půl roku a vždy jemně a bez vyčítek.
Theodwyn
» Ase
Můžu ti napsat hitparádu - deset let bylo v kurzu - my M.... (rodové příjmení ) se ženíme až musíme, když jsem otěhotněla, přesunulo se to na "až se narodí", po narození na "později, aby si to taky užil", teď když je malý starší, tak jsme se dostali k "nechce se mi platit za rozvod "
Theodwyn
» Ase
Tak různě tu ty důvody rozepisuju, pojistka to není, tak naivní nejsem. A to že to se mnou vydržel tak dlouho je pro mě především důkazem, že jsme oba hodně tolerantní, známe se a společný život nám vyhovuje. Chci se vdát, abysme měli příjmení jako rodina, abych si prožila ten "obřad", abych se cítila líp..za to se snad nemusím stydět ani to v sobě potlačovat Já pro jeho pohodlí a radost dělám taky hodně.