Můj přítel si mě nechce vzít.Jsme spolu už skoro 12 let, protože to byl můj první, bylo tam samozřejmě několik rozchodů, kdy jsem hledala něco "lepšího" (nezadařilo se ), ale od té doby, co máme prcka (1,5 roku) je náš vztah téměř idilický.Už několikrát jsem mu na rovinu řekla, že bych chtěla, abysme se vzali, pro mě to je kromě papíru taky zpečetění našeho svazku a rodiny...vždycky mě odmítl, pokaždé s jinou, veskrze blbou výmluvou.Nevím, jaký je skutečný důvod, čeho se bojí?! Netušíte?Ještě chci dodat, že pod nátlakem rozhodně není, zmíním se o tom tak jednou za půl roku a vždy jemně a bez vyčítek.
kralicinka
AHOJKY.JÁ TI ROZUMÍM.OSOBNĚ JSEM TAKY PRO SVATBU.ROZHODNĚ NEJSEM TAK BLÁHOVÁ ŽE BYCH SI MYSLELA ŽE NĚJAKÝM ANO TOHO DRUHÉHO VLASTNÍM.ŽE JE NAVŽDY MUJ.JO ROZEJÍT SE ČLOVĚK MUŽE HNED ALE ROZVOD TAKY TRVÁ JEN PÁR HODIN A POKUD BY VZTAH NEBYL NAPLNĚNÝ LÁSKOU TAK SI MUŽE STEJNĚ NEUDRŽÍM.PRO MĚ SVATBA ZNAMENÁ TO ŽE JSME RODINA.ŽE SPOLU POČÍTÁME.A JSEM MÉMU MUŽI VELMI VDĚČNÁ ŽE MĚ POŽÁDAL JEŠTĚ NEŽ JSME MĚLI DĚTI.V DNEŠNÍ DOBĚ SVATBA OPRAVDU NENÍ MOC POPULÁRNÍ.LIDÉ SI JÍ MÁLO VÁŽÍ.ABY NE KDYŽ SE PULKA MANŽELSTVÍ ROZVÁDÍ.A TO JE TA PULKA KTERÁ SE ROZVEDE KOLIK Z TÉ DRUHÉ JE OPRAVDU SPOKOJENÝCH MANŽELSTVÍ.TO MUŽE BÝT TO CO TVÉMU PŘÍTELI TŘEBA BRÁNÍ SI TĚ VZÍT.ŽE TO POVAŽJE ZA TAKOVOU MALICHERNOST A NENÍ OCHOTEN PODPOROVAT PRO NĚJ TŘEBA UPNOU KRAVINU JAKO OBŘAD.JÁ BYCH TO PŘIROVNALA TŘEBA K TOMU JAKO ŽE SE CHLAPI NERADI PTAJÍ NA CESTU I KDYŽ V HLOUBI DUŠE VÍ ŽE ZABLOUDILI. TŘEBA SI NEUVĚDOMUJE JAK JE TO PRO TEBE DULEŽITÉ.HODNĚ MUŽU JE V TOMHLE POMALEJŠÍ.MĚ VYCHOVÁVAL TATKA A TEN MI ŘÍKAL KDYŽ NĚCO CHCEŠ TAK TO ŘEKNI ROVNOU.JSEM JEN MUŽSKEJ.NENÍ TO HLUPÁK.MÁ VYSOKOU ŠKOLU A BYL JEDEN Z NEJLEPŠÍCH STUDENTU.MYSLÍM SI ŽE AŽ POCHOPÍ CO PRO TEBE SVATBA ZNAMENÁ TAK TĚ POŽÁDÁ.NBO TŘEBA PŘI DRUHÉM DÍTKU.URČITĚ JE LEPŠÍ MÍT HEZKÝ VZTAH S PRIMA CHLAPEM NEŽ BÝT TŘIKRÁT VDANÁ S NĚJAKÝM LUMPEM.