Můj přítel si mě nechce vzít.Jsme spolu už skoro 12 let, protože to byl můj první, bylo tam samozřejmě několik rozchodů, kdy jsem hledala něco "lepšího" (nezadařilo se ), ale od té doby, co máme prcka (1,5 roku) je náš vztah téměř idilický.Už několikrát jsem mu na rovinu řekla, že bych chtěla, abysme se vzali, pro mě to je kromě papíru taky zpečetění našeho svazku a rodiny...vždycky mě odmítl, pokaždé s jinou, veskrze blbou výmluvou.Nevím, jaký je skutečný důvod, čeho se bojí?! Netušíte?Ještě chci dodat, že pod nátlakem rozhodně není, zmíním se o tom tak jednou za půl roku a vždy jemně a bez vyčítek.
ordep
Dovedu si představit odmítavý postoj přítele k sňatku. Dnes se mladí muži bojí jít "pod čepec". Často to vnímají jako ztrátu své suverenity a svobody v rozhodování. Důvodů je samozřejmě mnohem více, ale vždy je v tom obava o vlastní budoucnost, nést odpovědnost nejen za sebe, ale celou rodinu. To je pro chlapa často nepřekročitelný práh! A co jeho kamarádi? Pokud nejsou sami zamilovaní, tak jsou silnou brzdou v nabádání ke sňatku... Jsem 35 let ženatý a přes všechny bouře, které každé manželství provázejí,jsem dnes opravdu šťastný. Pravdou je, že jsem se ženil v "těžké" zamilovanosti a svatba byla tak i pro mě poctou a radostí. Ta zamilovanost po letech mizí a potom se už do toho svazku manželského z pragmatických důvodů moc nechce. Pokud se milujete a hrozil by byť jen náznak rozchodu, milující partner tomu zabrání i za cenu sňatku ... Jinak zdravím a naprosto souhlasím s melanií!