Dnes jsem poslouchala rádio F1 a byl tam zajímavý dotaz...žijete a s partnerem, ale vaše srdce bije pro jiného, dá se tak žít?Odejít nebo se trápit?(není to můj případ)
Terezie Merenovna
Tak tuhle otázku jsem si kladla minulý rok, jelikož sem se ocitla ve svízelné situaci...měla jsem přítele a docela už dlouho na moje poměry. Ten vstah byl hezký,dá se říct,ale hodně tam chybělo. No a v létě se mi naskytla příležitost jet na brigádu do Čěch, což znamenalo, že od přítele budu 400 kilaku daleko. On to vzal tak, že mi věří a ať jedu a mě se to docela šiklo jako pauza a pouvažovat o našem vstahu. Práce bylá šílená, ale mě se tam líbilo a potkala jsem hodně nových lidí. Za celé ty tři měsíce jsem tam potkala celkem tři chlapy. První dva se objevili, něco jsem prožila a oni zase zmyslim, taky jak jinak to funguje v létě,že? Až ten poslední byl jiný. Už tam bylo něco víc a já sem najednou měla jasno...dokonce sem se už ani nechtěla vrátit domu. Jenže návrat byl nevyhnutelný a ja sem se brzy sešla s přítelem. Z počátku jsem mu nedokázala říct nic o tom. Chvili jsem si taky řekla, že mu to nemůžu udělat a byla jsem rozhodnutá, že budu dál s ním...jenže nakonec se to nedá a došlo mi, že bych trápila i jeho. To byl tedy konec. Těšila jsem se pak až se vrátim do Čech a na něho. Tehdy se mi podařilo tam přijet brzy a ty chvílebyly fakt užasné...jenže pak už sem neměla šanci tam odjet. Vstah na dálku byl nezvladatelný a po pár smskách, přestože jsem na něj často myslela, jsem to i já vzdala. Jenže tím, že jsem pořád vzhlížela k těm Čechám, jsem si vůbec nevšimla, co mám hned vedle sebe. Nakonec jsem ani nelitovala, že sem se rozešla s přítelem kvůli pražáka, protože se projevil někdo mnohem důležitější...