jednokozorožka
To je tady tedy počteníčko...Nabízí se občas otázka ze známého filmu"už se prali?" Dámy, nebuďte tak náročné a pánové, nejsou všechny ženy z Venuše... Tuto knihu jsem četla a měla jsem pocit, že já jsem ten muž a můj manžel (téměř již bývalý, zrovna včera se přišel domlouvat na rozvodu) ta žena.... Myslím, že mám již vzhledem k věku a třem dlouhodobým vztahům určité zkušenosti a proto mohu za sebe napsat, že mou touhou je cítit v muži oporu, alespoň takovou, jakou mu dávám já a vědět, že se na něj mohu kdykoliv spolehnout jako on na mě, vyplakat se mu na rameni, když je mi ouvej a často cítit jeho blízkost a lásku, i když je tisíce kilometrů daleko... Je to tak moc, co jsem od muže vždy očekávala??? Myslím, že ne, i když se mi toho ve dvou vztazích nedostávalo, v tom prostředním jsem všeho měla (až do jeho odchodu, ze kterého není návratu ) dostatek, za což mu budu navždy vděčná... Takže vím, že nejsem náročná a že jsem alespoň jednou v životě našla to, po čem jsem toužila a kdo ví, třeba ještě někdy najdu...
jednokozorožka
» Zmijejedovatá
No tak to je tedy síla... kdyby to tak bylo vždy, neexistovala by, neexistuje a nebude existovat láska... A ona ať chceš nebo ne, vždy mezi mužem a ženou byla, je a bude!!!