že je něco mezi nebem a zemí.V mém životě jsem prožila něco jako vyslyšení.Byla jsem hodně nemocná a nešťastná.Možná,že bych tady dnes už nebyla kdyby mé modlidby nebyly vyslyšeny.Tou dobou jsem měla 4letého syna a tak se mi zdálo,že přeci ještě nemůžu odejít vždyť potřeboval mámu.Modlila jsem se k Bohu každičký večer a vedle mě v postýlce spinkal můj syn.V televizi na Nově měl pořad psychotronik p. Kříž který podle písma uměl určit nemoc.Já teda napsala.Jednou ráno jsem zapla televizi a p.Kříž z velkého koše vytáhl můj dopis a četl.Můžu Vám říct,že se mi slzy štěstí stékaly po tváři.Tomuto človíčku a jeho energii vděčím za to že dnes jsem tady a jsem moc šťastná a můj syn má stále svou mámu.A taky ještě někdo byl se mnou ten který naslouchal mým modlitbám.
střípek
Jsem ráda, že tvůj příběh má šťastný konec .
Dnešní hektická doba nám dává málo prostoru na to, abychom se zastavili a zamysleli. Každý si tu chvíli buď najde, nebo se dostane do situace, která ho "donutí" zastavit se a zamyslet se nad svým životem. Jsou i tací, které to mine... Mě, jako kozorohovi, to jde obzvlášť těžce, ale snažím se. Věřím a věřit budu....