Láska a svoboda.. - Diskuze a zkušenosti

"Utrhl jsem květinu a ona mi zvadla. Chytil jsem motýla, ale brzy mi zemřel. Až pak jsem pochopil, že krásy je třeba dotýkat se srdcem..." (John Lennon Winston)Tento citát je postavený na (pro mě pochopitelné a přirozené) touze lidí mít, vlastnit to, co jim dělá radost a potěšení. Kdo by si to nepřál? Ovšem, když se člověk zamyslí, tak utrhnout květinu, chytit motýla, jinými slovy mít to pro sebe, to vlastně znamená odebrat svobodu. S jakým výsledkem? Zničení! Když však člověk opustí tuto touhu mít a vlastnit a ponechá svobodu, zajde se pokochat krásou květů a motýlů na louku, nebo-li dotkne se srdcem, tak ke zničení nedojde. Zjistí, že krásu může vnímat a sdílet se všemi, kteří si to taky chtějí vychutnat, že se o ni nedělí, to ani nejde, krása tam prostě je, je tam pro všechny a čím víc lidí tam bude, tím víc lidí bude vidět tu stejnou krásu, a její množství se vlastně znásobí tím počtem lidí, kteří ji vnímají. To si člověk ještě snadno představí, ale co s lidmi? Vždyť přece nejen krásy, ale i lásky se lze dotýkat jen srdcem. Nebo by se hodilo spíš napsat, že láska je srdcem, je stavem bytí. Když je někdo láskyplný, může tenhle stav sdílet s ostatními. A stejně jako u té krásy na louce, s čím větším počtem lidí ji sdílí, tím víc té lásky je. Proč ji omezovat jen na jednoho člověka? Proč nemít rád lidi obecně? I tady platí, že jakákoliv touha po vlastnictví všechno zničí. Přesto lidé chtějí jeden druhého vlastnit. Uzavírají manželství a svazky na znamení, že patří jeden druhému, jinými slovy, že mohou dát lásku jen sobě navzájem. Když se potom jeden usměje, nebo je milý na někoho jiného, druhý žárlí. Co je taková žárlivost? Je to strach, že nebudu mít druhého jen pro sebe, strach, že o druhého přijdu a to vyústí ve snahu omezit ho na svobodě ještě víc. Co je špatného na tom, že je druhý milý a usměvavý i na ostatní? Pokud nám to vadí, jen to potvrzuje naši touhu mít ho jen pro sebe, touhu po jeho vlastnění. Žárlivost není důkaz toho, že druhého milujeme. Milovat druhého znamená dát mu svobodu. Láska v intimním partnerství má smysl také jen pokud je člověk svobodný. Jedině svobodný člověk, který si vybere intimního partnera s ním také zůstane ze své svobodné vůle. Pokud s ním zůstat chtít nebude, žádné jeho vlastnění to nevyřeší, jen začnou problémy. Myslím, že se lidi snaží druhé vlastnit také proto, že si myslí, že lásku získají od nějakého partnera. Proto se bojí zůstat sami, bojí se samoty, bojí se, že nebudou mít lásku. Ale tu nemůžou získat, tu mohou jen sami cítit, je to stav bytí, ne něco co mohou získat odjinud. Kdo zná tento pocit? Je tu někdo, pro koho je láska stavem bytí? kdo je láskou?