Karma - Diskuze a zkušenosti

1terezie » spimajim Ahoj Spim, tak jsem si to tady všechno pročetla a je v tom hodně pravdy. Ale chtěla bych , aby mi někdo řekl, co se mám v tomto životě naučit, protože si myslím, že jsem ke všem pokud to jde slušná, pomohu když to jde a jak mi to jde nejlp a stejně mám pocit, že každý dobrý skutek je po právu potrestán. Nepomáhám pro oslavu a slova díků, ale když se to celé obrátí proti mě nebo vidím, že se ten druhý přisaje jako pijavice a sám se o nic nesnaží jen bere mou energii nebo jinou pomoc jako samozřejmost a když mu řeknu, teď už víš jak na to začni se snažit sám a on mi vynadá, že ho nejdřív vytáhnu, ale jen proto abych ho odhodila ještě hlouběji do bezmoci, tak to asi někde dělám chybu. Jenže když mi někdo neukáže nebo nenaznačí kde ji dělám, tak asi umřu nepoučena a ponesu si to dál s sebou. Nebo to chápu špatně?

Najdise.cz » 1terezie Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele spimajim, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To já nemohu posuzovat, jestli to chápeš dobře nebo špatně.
Vím jen, že já to chápu jinak.
To, co popisuješ, jsou pro mě vcelku běžné problémy s tím, jak se nějak vyrovnat s okolním světem, jak se naučit být asertivní.
Pro vyřešení není nutno se podle mě hrabat v nějaké karmě, naopak je to zavádějící.

Přemýšlím, jak to co nejlépe vysvětlit, ale mě tato "móda" některých esoterických fanoušků hledat za vším příčinu v minulých životech a karmických zatíženích přijde jako snaha, hledat řešení nejlépe co nejdál od své současné dnešní existence.
Je to, jako kdyby klopýtající člověk své klopýtání řešil tak, že vezme dalekohled a bude koukat za kopec. Kdyby se prostě jen docela obyčejně podíval pod svoje nohy, udělal by lépe.
Nevím, je-li tento příměr k pochopení, ale pro mě je přirozenější nejdříve hledat příčinu všeho co nejblíž u zdroje problému a teprve když ho opravdu (ale opravdu) nenajdu, tak postupovat krok po kroku dál. Zaobírání se karmou je pro mě způsob, jak to řešení hledat co nejdál.
Asi nejsem schopna to dost dobře vysvětlit a mnozí mě možná nepochopí,ale nevím jak to vysvětlit lépe.
Prostě pro mě nemá být prioritní otázka, čím a jak jsem si zatížil karmu, že se mi děje co se mi děje - ale: co teď a tady dělám špatně, že se mi děje, co se mi děje.

A koneckonců chápu, že někdo jiný to může vnímat jinak a mít jinou zkušenost, ale ta má je prostě taková, že kdo se nenaučí koukat pod ty nohy teď a tady, tomu informace o tom, co je za kopcem, nejsou k ničemu, je to jen zajímavost, ale ne řešení. A ten, kdo pod nohy koukat umí, ten koukat za kopec taky nepotřebuje.

Víš, já si toto všechno myslím na tom základě, že jsem 2x absolvovala regresní terapii. Poprvé mi to vlastně v tom problému pomohlo, ale přesto si myslím, že kdybych na té regresi nebyla, dnes bych na tom byla úplně stejně jako dnes. Tedy vidím, že nepotřebuji informace týkající se jiného než tohoto života proto, abych správně vnímala - a podle mě je nepotřebuje nikdo. Při druhé regresi jsem se v tom utvrdila a dá se říct, že ta mi nebyla k ničemu. Byl to přesně ten případ, že kdybych se koukla pod nohy, nemusela jsem koukat za kopec. Stejně jsem se tomu kouknutí pod nohy nevyhnula ať už se za kopcem stalo cokoliv.

Omlouvám se pro ten nešikovný příměr, ale lepší mě nenapadl.

Takže abych to shrnula, když jsem před lety začala vykládat, také mě věci o karmě a těchto věcech zaujaly. Ale postupem času jsem vůči tomu čím dál skeptičtější - vůči tomu,že má skutečně smysl se tím nějak intenzivně zabývat zabývat při řešení současného konkrétního problému - a poněkolikáté zopakuji svůj neohrabaný příměr - vyhráno má ten, kdo si umí koukat pod nohy a ne ten, kdo ví, co je za kopcem.
Vědomí o karmě je podle mě užitečné jen v obecné rovině - tedy měly bychom vědět, že je, abychom měli napaměti, že vše má důsledky a někdy sáhodlouhé.
Ale víc podle mě není třeba se v tom patlat, leda prostě pro zábavu a pro zajímavost (pokud to někoho tedy natolik baví).
Tak to vidím já.