Ženy Váhy - jak vám to jde ve vztazích v životě?? - Diskuze a zkušenosti

Simply » Evika87 Tak, že se staráme o rodinu a vyšperováváme svoji domácnost atd... v tom nevidím nic tak špatného, naopak , je to v nás, protože máme rádi krásné věci kolem sebe a toto budujeme s láskou, to je přece fajn... To, že jako ženy jsme citlivé a otevřené,protože jsme empatické , jasně, ale jsme přece ženy - i Váhy a jistě máme i tu svoji tajemnou komnátku... Co by měly pak říkat chudinky Panny, které jsou prý ještě více starostlivé A že se chlap nudí? Tak je to nemehlo, které nemá žádný ušlechtilý koníček, jak říká klasik Dr. Plzák... Nelámej si s tím hlavu, pečuj o svoje království dál, ty jsi tam královna, pečuj taky o sebe, někdy odjeď s kámoškou na pár dní někam do welness lázní atd... Jinak já mám muže v Panně a nemůžu si to vynachválit. Je akurátní, finančně dokáže zabezpečit a to je pro Váhy veliká úleva... Časem pochopil, že už mě nepředělá na "matronu",toleruje mé záliby v duchovnu a s tím spojené nákupy knih, karet a všelijakých "blbostí", výlety do Egypta s kámoškou atd.... Ale, je pravda, že jsem ho "hledala" skoro do 30ti....

Evika87 » Simply Takže Vy jste šťastná?? A musela jste se změnit abyste byla šťastná nebo jste pořád stejná a prostě jste počkala na někoho kdo to bude všechno tolerovat nebo dokonce za to obdivovat??

Simply » Evika87 Zrovna teď moc šťastná nejsem,naopak, ale za to partner nemůže...Když to tak vemu kolem a kolem, vlastně jsem pořád stejná, byla mi dána nějaká povaha a temperament (ne moc velký), někoho jsem potkala, bylo jich víc, až jsem narazila na nynějšího manžela, ani on se vlastně moc nezměnil... jen jsme se časem "vyhádali" do pochopení... Asi jsem sem neměla přispívat, jsem už starší...Ale vždy jsem si vzpomněla na radu svý maminky: Muž Ti musí přát,musí mít radost, že Ty máš radost ... nesmí být na Tebe "lakomý"...Prostě Tě nechá dejchat a ty jeho taky...

Evika87 » Simply To byl můj záměr aby sem psali hlavně ty starší. Ráda bych někdy potkala váhu co je opravdu šťastná abych měla větší naději že jednou to bude lepší..

Simply » Evika87 Co říci...Bylo období, kdy jsem byla opravdu nešťastná a zoufalá, ale nenechala jsem se zlomit, ani nevím, čím to... Prostě jsem něco málo změnila,i když to bolelo, něco jsem nechala jen tak samo odplynout, stala jsem se pokornější a už tak urputně nežádám "být šťastná". Všeho je půl na půl, světla i temnoty... Já se snažím obracet se spíš k tomu světlo, najít mír "v duši", třeba se i přinutím .. co taky jiného...