Napadlo mě při poslední diskusi na téma manželství, že jsou dva typy lidí /dnes už i žen/, ale zejména mužů:1. ti, co chtějí řešit vše sami, nechtějí, aby jim kdokoli do života příliš mluvil. Od druhého očekávají jen rozptýlení, pomoc v případě nemoci nebo ve věcech, kterými se nechtějí denně zabývat /uvařit, vyprat, spravit pračku apod./2 partneři, kteří chtějí sdílet zkušenosti, zážitky. Ti první asi opravdu hledají především ženy milenky, muže milence a ne partnery, tj. jak jsem našla v citátech svého syna v případě žen tu, která kdyby byla chlap, tak by byla jeho nejlepším přítelem.S tím souvisí i ty další diskuse o tom, co kdo od koho čeká, jak dlouho s ním vydrží, zda už se vztah po dvou letech vyžije nebo ne...
ardente
je v poriadku,keď sa stretnú dvaja z tej 1.skupiny,a dvaja z tej 2.skupiny,v takom prípade sa vedia navzájom naplniť,keď je to opačne,tak sa navzájom len zraňujú,pretože si nevedia dať navzájom to čo potrebujú..
ardente
» petra xx
tiež to poznám,ale vzťah je akokeby zaujímavejší s človekom,ktorý vyplňa tie vlastnosti,ktoré ja postrádam,a zas opačne...akurát že je to vyčerpávajúce
ardente
» petra xx
tak žiadny nie je úplne jednoduchý,ale ak sa stretnú vo vzťahu dvaja z tých rôznych skupín,tak ten vzťah je o niečo náročnejší,a treba v ňom väčšiu mieru trpezlivosti než v takom kde prebiehajú veci samozrejme