Napadlo mě při poslední diskusi na téma manželství, že jsou dva typy lidí /dnes už i žen/, ale zejména mužů:1. ti, co chtějí řešit vše sami, nechtějí, aby jim kdokoli do života příliš mluvil. Od druhého očekávají jen rozptýlení, pomoc v případě nemoci nebo ve věcech, kterými se nechtějí denně zabývat /uvařit, vyprat, spravit pračku apod./2 partneři, kteří chtějí sdílet zkušenosti, zážitky. Ti první asi opravdu hledají především ženy milenky, muže milence a ne partnery, tj. jak jsem našla v citátech svého syna v případě žen tu, která kdyby byla chlap, tak by byla jeho nejlepším přítelem.S tím souvisí i ty další diskuse o tom, co kdo od koho čeká, jak dlouho s ním vydrží, zda už se vztah po dvou letech vyžije nebo ne...