Simply
Věřím v manželství ... Chce to jen komunikaci, ponechat si každý své "posvátné" teritorium, zbytečně druhého neprudit, nebazírovat umanutě na prkotinách a snažit se vidět v tom druhém člověka, který chybuje, občas si zalže atd... Nikdy toho druhého nepřevychováš, ale chytře , bez hysterie a hlavně mírumilovně si každý může prosadit na druhém nějaký ten ústupek a příště zase naopak...Vím, ono se to dobře kecá, ale občas neškodí od ženy trochu diplomacie, od mužů ji nečekám ... Podle mě je život na psí knížku jen potvrzení, že jsem ve vztahu nejistý, nedávám mu moc velkou šanci, nechávám si zadní vrátka... sorry, toť můj názor a zkušenosti. Rozvody bych snad i zakázala (to je vtip), samozřejmě vyjímám psychopaty apod... Mnohdy se rozejdou docela fajn lidi pro prkotinu a neschopnost , pohodlnost cosi vyřešit, blbosti se pitomě gradují až k neunesení... Další svazky jen zkomlikují život všem: Moje děti, tvoje děti, naše děti, ve finále dohady o dědictví /sorry pro mladší, už jsem něco zažila ... ) a mnohdy druhému partnerovi odpustíme to, co jsme u prvního neuměli rozchodit...