Znáte to - jednoho dne se dozvíte, že nejste ten nebo ta pravá. Jste v šoku, protože Vás to dosud nenapadlo. Měli jste naopak pocit, že jste našli druhou půlku svého já. A teď prázdno. Podotýkám, že mi není - náct a není to první rozchod v mém životě, ale rozhodně je nejbolavější. Jak z toho ven? Zatím vždy jsem cítila, že se k rozchodu schyluje, tentokrát ovšem ne.
můza
Dávno,dávno tomu... Taky mám těch rozchodů pár za sebou.Jenže tehdy jsem to řešila já.Byly z mé iniciativy. Spakovala jsem svý věci a odešla žít jinam a jinak.Jo to byly časy...člověk,ale nebyl uvázaný k dětem.Těm jsem slíbila,že je nebudu přesazovat z místa na místo a tak jsem přežila 23 roků v manželství,které mělo do ideálu hodně daleko. Tenkrát jsem taky mohla kdykoliv najít práci ve svém oboru a s bydlením za pár korun.TO je dneska taky omezující faktor... No život jde dál,vztahy už pevné nehledám.Jen kamarády a tak je to na mladších. Jen když vidím svého nejstaršího,jak těžce nesl rozchod po 2 letech známosti a zahání to prací od nevidím do nevidím,tak bych snad už ani mladá být nechtěla.