japadá
Nikdy jsem si nemyslela, že mně potká a že ji budu muset řešit. Myslela jsem si, že žijeme spokojený život, ale všichni kostlivci ve skříni se Vám nastřádají a nic Vám není odpuštěno. Nejprve jsem zaujala tichý postoj (ikdyž jsem slyšela, že váhy jsou hysterky), nějaký čas jsem to držela v sobě a trápila jsem se svými pocity. Pak to jednou přeteklo a já ta hysterka asi v tu chvíli byla. Potom jsem začala více myslet na sebe, kamarádky, masáž atd. pomohlo mi to lépe se cítit a přestala jsem to řešit. Věděla jsem, že s ním chci být, že 8 let společného života a jedno malé dítě - stojí za pár kompromisů, nechci žádné sliby, chci cítit, že je to dobré, že za to stojí spolu žít a dokud to budu cítit, budu s ním. Nedá se zapomenout, ale žít se s tím v pohodě dá. Jsou daleko horší věci na světě.