V sobotu jsem diskutovala s přítelkyněma na téma,kde si 30.-40.leté mají možnost hledat přítele...kluby a bary jsou čím dál plnější mladíčků,co by se nejspíš zralosti polekali knihovny,pracoviště,obchodáky...funguje něco takového vůbec v dnešním shonu???Jaké máte zkušenosti milé dámy?Já skepticky tvrdím,že v tomto věku je odzvoníno A k tomu,když je na scéně ještě potomstvo...užít by si chtěli,ale přimět je k zodpovědnosti...Nemáte pocit,že chlapi neradi zodpovědnost,radši se nevázat,starat se jen o sebe a žít si svůj diskopříběh???Nebo tenhle pocit máme jen mi holky z malých měst?
miluška medvídková
Já si myslím, že o věku to není, je to o osudu. Nemusíš chodit do společnosti a narazíš na toho osudového třeba u popelnice. Když mi bylo 30 a měla dvě děti, šla jsem náhodou s podnikem na oslavu. Tam jsem uviděla diskžokeje, koukli se na sebe a bylo vymalováno. On měl 24 a rozváděl se. Moje sestra byla moc nešťastná, bývalý manžel se ji snažil uškrtit. Jela z práce do vinného sklepa, kde se zamilovala do mladého kluka. Ona má 53, on 26, žijí spolu 6 let, je to její osudový ochránce, rytíř. Jak si já myslím, je nám poslán do cesty.