Dnes před hodinkou jdu deštěm po chodníku při kraji silnice a pociťuji veliké nutkání,jako vždy promluvit s Otcem.Svolal jsem své anděly a celá ponurá atmosféra byla prosvícena světlem a pocitem bílých,či spíše průsvitných jakoby perutí obemíjacící celý prostor.Říkal jsem si,kdo mi ještě chybí ke společné pouti nenuceně jdoucí deštěm a nepřipoutaně jakoby vychutnávajíc konec léta.Vzpomněl jsem si na dědu,však on je též mým andělem strážným a též se svým klidným vědomým dobrým společníkem již od své smrti,kdy se jeho duše se mnou přišla rozloučit.I pomodlil jsem se za něj,jeho duši a její klid,který si v pravdě zaslouží již za ten klid,který jí dal i přes tak skutečně těžký život a dřinu spojenou i s nevraživostí jeho ženy.I ptal jsem se jej co bylo znamením či poselstvím,které mi chtěl sdělit a domluvili jsme se,že mi jej prozradí,až vydechnu třetího šluka (Tasho:) a když jsem to udělal on s tím samým klidem odešel stejně tak v podobě kouře jako naposledy,když mi zanechal v pokoji jen své boty ...a neřekl nic,jen klid.Tak nevím,dříve jsem to pokládal za již Římany vykládanou předzvěst smrti,ale jako středoevropan mohl pochopit jako,že bych se nazul do jeho bot.Děkuji a ponesu je,jak nejlépe dovedu a děkuji též andělům,kteří mne provázejí na každém kroku,jako nás všechny....promiňte jdu spinkat a zdát si krásné sny,musím nabrat sílu na zítřek ..dokončení je dobrovolně na Vás....hezké dny
růžička
Velmi zajímavé čtení, připomínáš mi sebe když si nevím rady.Modlím se v posteli , vzpomínám na své blízké co,už tu nejsou a je mi smutno v duši .Říkám si proč jenom takovou dlouhou cestu životem musím jít stále sama a stále jít proti pevné zdi? Kdy konečně ta zed´povolí a já ucítím v srdci lásku , pochopení a také žár slunce