Jak zbourat.... - Diskuze a zkušenosti

Marhon Každé zklamání sice čím dál méně bolí, ale je to vůbec takhle správně?
není to správně. já měla podobný období. nejde to rozbourat. chce tě to utopit a když se dostaneš až na to bahnitý dno, zůstaneš tam ležet a nechceš už vůbec nic. chce to pecku do mozku aby si se zvedla, jinak se utopíš. živá mrtvola.
já sem se takle utopila. nevěděla sem nejen co je za den, ale musela sem se podívat z okna abych věděla, co si oblíct. jestli je tam sníh a mam si vzít bundu, nebo je teplo a mam si vzít šaty. nevěděla sem jestli je jaro,léto, podzim nebo zima. měsíce sem vůbec neregistrovala. kolem bylo šedivo a v hlavě prázdno. žádná myšlenka, žádná budoucnot a žádný sen.
pecku sem dostala, když sem jela jednou domu autem proti mě běželo kotě, měla sem dost času, ale nezabrzdila. pak mi došlo, že kdyby tam byl člověk, dopadlo by to stejně, nebrzdila bych. a to byla ta pecka, kdy sem si uvědomila, že v tom vzduchoprázdnu, mi svět připadá, jen jako film, na který se dívám a který neovlivnim. ve skutečnosti sem byla nebezpečná pro okolí, protože sem nevnímala, že se kolem mě děje realita. po čtyřech letech sem se vzbudila a začala makat.
všechno to začalo tou tvojí zdí. zavřela sem se do sebe, do svýho světa a měla pocit, že sem v bezpečí a okolí se mě netýká. neni to pravda.
dneska mám pořád jakousi zídku, nedůvěru, ale to jen proto, že když někomu otevřu svý srdce a pustim ho dovnitř, tak on se povrtá a zmizí. a já vystavím svou zídku, který ten další musí překonávat. ale tu ZEĎ už nikdy nechci poznat.
krásně to napsala před časem karamel:
karamel

Ti, kteří se nám otevřou..
Vždy buďte ohleduplní ke všem, kteří se nám otevřou.
Pokud se takto člověk otevře, nemá kam by ustoupil,
kam by se schoval a nemůže se ani bránit !

je to pravda, když ho zklamete, staví zeď, čím víc zklamání, tím vyžší zeď.

mbplacebo » Marhon Je super všechno co jste tady napsali v každém příspěvku je kus pravdy a já vím, že to tak je....ale je to běh na dlouho trať bohužel, ten vzorec chování už mám takhle silně zapsanej a není jednoduché se toho zbavit, obzvláště při těch zklamání.... pokaždé když se tohle stane, tak se snažím se s tím vyrovnávat jinak...jenže výsledkem je vrácení se na stejnou "jistou" cestu, neboli do té slepé uličky a jít dál, "jít dál" v uvozovkách páč ta nikam nevede nicméně, moje srdce se otevírá lidem, ale ve vztazích vůči mužům, začíná bejt jak kámen, to si ze mě udělali sami, bohužel, nechala jsem se zvyklat a teď na to doplácím, ono je to těžký, páč se chlapům otevřu vždycky a vždycky se snažím mít rád, takovým způsobem jak to nejlíp dokážu a pak "pic" a rána a zklamání , pokud se to takto děje pořád...výsledkem je chlad, nízké sebevědomí atd....Jak už to tady bylo řečeno, teď se snažím pracovat na sobě a kupodivu mi to jde, zhubla jsem, opět tancuju, tak jak mě to vždycky bavilo, cítím se mnohem líp, ale s těma chlapama to jde od deseti k pěti...

Marhon » mbplacebo já sem na tom asi stejně jako ty. jen už vim, co se stane, když to přeroste přes hlavu.
tady se mi líbí názory spimajim
pro mě to dává smysl a vidim v tom radu. myslim si, že každý má jinou tu svojí cestu, jak z toho ven. a musí si jí najít sám v sobě. já musela až na dno.
ale je pravda, že mě postavila na nohy moje věštkyně.

mbplacebo » Marhon Ano, líbí se mi také její názory Snažím se fakt na sobě makat, někdy to jde, někdy dře, nerada bych na dno!!! Je pořád spousta věcí, který mě baví, nechci je vidět šedivě, to néé, ale prostě můj život se musí přestat točit kolem těch chlapů, páč to je jeden další důvod, vždycky jsem toužila po druhé polovičce, už leta nikoho víceméně nemám, samotu občas střídá zklamání...dřív jsem to řešila pořád, ale dnes se snažím se na to dívat jinak, nechci aby byli pro mě chlapi středem vesmíru (proto jsem se rozhodla na sobě zapracovat) jenže chybně je to, že abych víceméně na ně přestala myslet, tak jsem začala stavět tu zeď ...v tomhle prostě chybuju...

Marhon » mbplacebo já sem se po tom mim fiasku dostala ke kartářce a ta mi napřed řekla, že nic nevidí, že vidí jen prázdno. pak si semnou povídala a až po čase mi říkala, že kolem mě je chlapů dost a měla pravdu, ale až ke mě se dostanou jen samý divný existence. prý budou dva, co nebudou stát za nic a bude to ten třetí. zatím sem potkala ty dva, tak snad bude i ten třetí.
hlavně, ona se mi pošťourala v mozku a já pochopila spoustu věcí. je ale pravda, že tohle dokázala jen jedna jediná
a já sem jí za to vděčná.

mbplacebo » Marhon to je dobře, že Ti to pomohlo, každému pomáhá něco jiného...já byla taky u kartářky, také mi předpověděla, že to bude ten třetí...hmmm nevím, časem jsem pochopila, že to co musím se sebou udělat, nepřijde samo od sebe, ale že i pro svůj pocit, musím hlavně zamakat já
PS: zatím se splnila její předpověď z části...bohužel ta nejsmutnější část, předpověděla mi, že táta bude mít srdeční příhodu a po necelých třech měsících, kdy mi to řekla, měl zástavu srdce dokonce 2x...naštěstí je z toho venku a daří se mu dobře...

Marhon » angua to máš pravdu ono se říká jednou dole, jednou nahoře.ale tohle bylo trochu jiné. ten poslední rok sem nic necítila. ani radost, ani bolest. ani tu fyzickou. nebyla sem ani nemocná. z toho posledního roku si nic nepamatuju. měla sem dvě zaměstnání a spala tři hodiny denně. jela sem jako automat. všechno to běželo kolem mě a uvnitř hlavy šedivý prázdno.
to už nebylo, že člověku je mizerně, protože se mu něco děje, je smutný, nešťastný, pláče nebo se zamiloval ikdyž nešťastně nic z toho. to člověk už jen jde a dělá co se po něm chce, všechno zvládá a vlastně mu nic nevadí, protože nic necítí. ani horko ani mráz.
když se pak člověk probere a najednou zjistí, že ho něco bolí a že pláče, je to vlastně úleva a radost, že cití aspoň něco.