Jak zbourat lety vytvořenou hradbu kolem srdce, takovou, která postupem času jen roste, aby se nikomu nepodařilo dostat se k srdci a zlomit ho....co s tím???? Každé zklamání sice čím dál méně bolí, ale je to vůbec takhle správně?
Nuna
» mbplacebo
Uklidní Tě,že přesně vím,co myslíš a jak se cítíš? Koukni,já se v tom plácám taky pořád a budu nejspíš až do smrti. Nejdřív jsem to děsně chtěla řešit,pak jsem se toho děsně chtěla zbavit a nakonec jsem nad tím mávla rukou. Nad vším. A zjišťuju,že od tý doby se věci hejbou nějak samy,bez mého přičinění. A já? Já mám aspoň klid.
Nuna
» mbplacebo
Nevím,jestli je to v pořádku. Chybí nám něco,co bychom měly mít. Zahodily jsme to,aby nás to nesežralo. To asi v pořádku není. Máme to o mnoho jednodušší než všichni okolo nás. Nerozhodí nás jen tak něco a nejsme ani schopny natož ochotny zaobírat se tím,co druhé pokládá na lopatky. V tom máme ohromnou výhodu. Leč druhá stránka věci - náš cynismus,skepse a absence víry nás hodí do stavu,kdy máme dojem,že nejsme lásky schopné. Bojíme se jí. Strach je za vším a strach z dalšího zklamání je větší než naše touha po lásce. Takovej kapku kolotoč...labutě na pouti na Dobrý Vodě. Řešení? Osobně si myslím,že přijde samo. Jednou se objeví člověk,u kterého strach z lásky mít nebudeš. Poznáš to,budeš to cítit. Nepřehlédneš to. Tak ještě chvilku vydrž. To všechno před tím jsou zatím jenom zkoušky. Třeba i takové,u kterých si musíš nabít hubu,abys pak uměla tu "pravou" lásku poznat. Klišé že jo? Já vim. Ale od tý doby co je mi srdečně fuk,že se kolem mě nikdo nemotá s kyticema růží,neskládá mi básně a neláme mě do postele,od tý doby je mi o mnoho lépe. Jdu domu. Moc jsem Ti nepomohla,vím to. ..Jo...ještě něco - dneska jsme v diskuzi "Soudnost" znásilňovaly kolegy na pracovišti... třeba by sis vzala inspiraci nějakou...