krize ve vztahu - Diskuze a zkušenosti

Ahoj,Momentálně se topím ve vztahu. Chodíme spolu rok a půl, mě je 22 a přítelovi 27..na první pohled jsme ideální pár..máme stejné zájmy, spoustu aktivit, stejné kamarády..ale všechno není tak ideální, jak už to tak v životě chodí..poslední půl roku cítím, že se ve vztahu necítím dobře..možná jsem divná, ale nezvládám a nemohu unést přítelovo chování v určitých situacích, které se projevovalo na každé naší delší dovolené a jakože jich nebylo málo (asi tak 5-6 za půl roku)..problém je v tom, že já jsem od přírody optimista a pokud to jenom jde, tak se věci snažím vidět optimisticky a brát je s humorem..přítel je pravý opak, je realista, pesimista a poměrně náladový..je dlouho v klidu, pak se v něm začne vařit voda a pak vybuchne a nadává kvůli prkotině a já tyhle stavy prostě nezvládám..už chápu proč se říká, že protiklady se přitahují, ale nevím jak dlouho spolu protiklady mohou vydržet..a není to jenom to..on pracuje a já ještě studuji a dost často je na něm znát, že nemůže přenést přes srdce, že já mám víc volna než on a dává mi to občas dost nepěkně najevo..je to těžký..já vím, že on se nezmění ze dne na den zrovna tak jako já ne..prostě každý jsme jaký jsme..Ted máme menší pauzu, dost jsme to spolu řešili, vyměnili si pár názorů, řekli, co nás trápí, ale já se obávám, že to skutečně není jen tak změnit se ze dne na den..a už tak trochu nemám sílu dál..je to s ním jak s malým dítětem..máme pauzu sotva 3 dny a on se snaží až je to nepěkné..já vím, že mě má rád, ale já z toho všeho začínám být pomalu schizofrenní..na jednu stranu si říkám, že mě má fakt rád a že dát mu teda ještě šanci by bylo správné, ale na druhou stranu zase nevím, jestli já ho mám ráda nebo jestli to je jen zvyk a jestli to není zbytečné prodlužování trápení, protože stejně podle mě zůstane vše při starým..fakt nevím..začínám být zoufalá, jsem nerozhodný člověk, ale tak moc nerozhodná jsem poprvý v životě a je to šíleně těžký!Děkuji za jakoukoli radu či pomoc!