Asi vám tato diskuze může připadat směšná (dobře mi tak) ale je to až neuvěřitelně jak se můj přibeh opakuje pořád a stále do kola... vždy když se zamiluji je to takova ironie osudu, pár hezkých chvil a pak se musime rozdělit a konec a mne trvá dost dlouho se z toho dostat... už nemůžu... totiž zamilovala jsem se (zadaný) a ještě k tomu na mile daleko, nemělo to budoucnost, našla jsem si nové hobby, začala studovat a snažila se zapomenout, podařilo se, konečně! a když jsem cítila ten úlevny pocit, parada jsem volná, najednou prišel jeden kluk tak jinej než ostatni a zase jsem do toho spadla, ale bohužel jsme se potkali na dovolene a zase opět nemá to budoucnost musím zapomenout... už nemůžu. je to pořad dokola zamiluji se a musim zapomenout a pak se z toho dlouho dostavam... moje láska rovna se okamžitě neštastna...
ardente
» delict
to bol krásny príbeh a tiež pravdivé myšlienky v ňom..je to presne tak v živote medzi ľuďmi vo vzťahoch..každý sa snaží hodiť zodpovednosť za svoje šťastie na toho druhého,a ten druhý(ten slabší vo vzťahu)sa cíti vinný ak neurobí partnera šťasným,lebo prijal za zo zodpovednosť,spolu s tým prichádza strach či je toho vobec schopný,pretože čím viac sa snaží tým sa jeho strach zväčšuje,a stáva sa náročnejším a tým sa jeho ciel urobiť toho druhého šťastným vzdialuje..a začína tušiť,že to nieje v jeho silách...lebo nikto nemože byť za nikoho šťastie zodpovedný,pretože každý je zodpovedný za svoje myšlienky,každý si sám vyberá ako sa bude cítiť,za to ako bude žiť a na svet sa pozerať,každý je sám zodpovedný za svoj život,aj za svoje šťastie v ňom..a nikto iný to nezmení,len on sám..