Ahoj,chtěla bych znát váš názor na situaci, ve které se teď plácám. Byli jsme s přítelem rok spolu, je mu je 26 let,mě 29. V podstatě to byl jeho první vážný vztah a velmi se do mě zamiloval. Já jsem se to první půlrok snažila krotit, jen tak se někomu neotevřu. Byl na mě až závislý, byli jsme spolu každý den. Po čase se to dostalo do rovnováhy z obou stran (myslela jsem si). Našel si jinou práci, která ho zaměstnávala i mimo pracovní dobu a naše setkání začaly řídnout. Začal mít špatné nálady, obviňoval se, že nedokáže fungovat v životě, štvalo ho jak vypadá, že má plno nesplněných snů. Měsíc zpět se mnou přestal spát a ochladnul. I když bylo pořád vidět, že mě má rád a záleží mu na nás. Vždycky když jsem se zmínila o tom, že mám pocit že ho ztrácím, odbyl mě, že to tak nemám brát a že to není pravda.Obejmul mě a bylo. Před 14 dny jsem to už nevydržela a řekla, že si myslím, že by bylo lepší se rozejít, že to psychicky nezvládám. Tak jsem mu sbalila věci a nechala ho odejít.Bylo to strašný. Jediné, co jsem z něj dostala, bylo, že musí být sám a přemýšlet, že to s námi vlastně nesouvisí a že se ozve. Ať nedělám unáhlené závěry. První týden se mě snažil psát, druhý týden už se skoro neozval.Včera jsme si předali zbytek věcí, byli na výletě a promluvili si. Výlet byl fajn, blbi jsme jako by se nic nestalo, až na konci mi řekl, že už se neplánuje vrátit. Nedokázal mi říct, že už mě nemiluje. Jen že je tohle jeho rozhodnutí. Vím, že jsem udělala pár chyb, hlavně to, že si nedokázal vytvořit ve vztahu osobní bariéru a já toho řekněme využívala. Kam mě pustil, tam až jsem šla. Ale nikdy mi nic nevyčetl, prý to nedokázal až se to nahromadilo a on si udělal takový závěr, že už nemůžeme být spolu. Ale chtěl by, abysme spolu jezdili na výlety a vídali se dál - což jsem odmítla, nezvládla bych to. Vím, že už ho nemůžu kontaktovat, vše jsem mu řekla, jak to vidím, omluvila se, díky tomuhle jsem si pár věcí uvědomila. Vypadalo to, že to jde mimo něj. Ještě dnes ráno mi psal, jestli jsem v pořádku. Na otázku, jestli to nemůžeme zkusit ještě jednou, mlčel. Nevím, co si myslet - doufat, že za pár týdnů se vrátí? Pořád mám pocit, že to není konec... Jinak měli jsme vše úplně společné, zájmy, názory, vize do budoucnosti, žádné rozkoly...