Myslím, že už dlouho na žádnou lásku nevěřím... I když někoho potkám, jsem k tomu skeptická a ačkoliv mohu být v počátku okouzlená protějškem, pořád zůstávám dost střízlivá na to, abych viděla nedostatky... A navíc, jsem ve věku, kdy mě sem tam trápí teoretická možnost mít děti... Jenže neumím si představit, že při sociální podpoře našeho státu, místní stabilitě cen ( haha) a jistoty na pracovním trhu umím dítě vychovávat a živit sama... (to pro případ velmi pravděpodobný, že si otec dítěte najde mladší model nebo se rozhodne cestovat pěšky do Tibetu a už se nikdy nevrátit). Moje stejně staré kamarádky dostávají alimenty 1800Kč. Je to výsměch. I můj kocour stojí měsíčně víc. Nemám důvěru ve vztahy a neumím věřit mužům... protože nevěřím na lásku, hledám jejich motivaci jinde... A většinou mám pravdu. Má někdo podobný problém?
Aillé
Možná to někomu bude znít krutě, ale v podstatě s Tebou souhlasím. Člověk by asi měl jít do vztahu dokud je mladý a blbý, jak už mu to víc myslí, tak je to mnohem složitější a vyjít to stejně nemusí. Je to tak trochu sázka do loterie, ostatně jako mnoho dalších věcí v životě. Proti zklamání se holt nepojistíš. Jisté je jedno : žena se o sebe v první řadě musí umět postarat sama. Spoléhat na chlapa je věc velmi ošemetná a nikomu to nedoporučuji . .
Mrtvý
» Aillé
Hmmm ... vylučuje se to v něčem? Starat se o sebe a jít do vztahu, v kterém se zamiluji?
Možná to ode mně bude znít taky krutě, ale to co říkáš mi nezní jako pravda a to jsem podrobil pouze logice. V podstatě totiž říkáš, že nedůvěra je fajn a vztahy jsou na ho***.