Myslím, že už dlouho na žádnou lásku nevěřím... I když někoho potkám, jsem k tomu skeptická a ačkoliv mohu být v počátku okouzlená protějškem, pořád zůstávám dost střízlivá na to, abych viděla nedostatky... A navíc, jsem ve věku, kdy mě sem tam trápí teoretická možnost mít děti... Jenže neumím si představit, že při sociální podpoře našeho státu, místní stabilitě cen ( haha) a jistoty na pracovním trhu umím dítě vychovávat a živit sama... (to pro případ velmi pravděpodobný, že si otec dítěte najde mladší model nebo se rozhodne cestovat pěšky do Tibetu a už se nikdy nevrátit). Moje stejně staré kamarádky dostávají alimenty 1800Kč. Je to výsměch. I můj kocour stojí měsíčně víc. Nemám důvěru ve vztahy a neumím věřit mužům... protože nevěřím na lásku, hledám jejich motivaci jinde... A většinou mám pravdu. Má někdo podobný problém?
kvitek
zřejmě tě někdo moc zklamal ted říkáš že nevěříš na lásku ale bez lásky je život prázdny na to přijdeš časem určitě na tebe někde čeká velká láska až tě potká a potká tě určitě tak si řekneš jak je možné že jsem bez ní byla tak dlouho přeji ti abys nečekala dlouho
LM
» kvitek
Napadlo mě, moji muži mají společnou jednu věc: všichni lhali....
I ten současný mi lže. Lže mi do očí a i když mu dokážu, že lže, stejně mlží.
Možná mi nebude nikdo věřit, ale v okruhu mých známých jsem pověstná tím, že se na mě lepí podvodníci a psychopati. Nikdo se mi nemůže divit, že si myslím to, co si myslím. Netěší mě to. Byla bych raději bez těchto zkušeností a sladce naivně se zamilovávala. Dívím se já sama sobě, že přesto všechno mám ještě vůbec chuť to řešit.