Myslím, že už dlouho na žádnou lásku nevěřím... I když někoho potkám, jsem k tomu skeptická a ačkoliv mohu být v počátku okouzlená protějškem, pořád zůstávám dost střízlivá na to, abych viděla nedostatky... A navíc, jsem ve věku, kdy mě sem tam trápí teoretická možnost mít děti... Jenže neumím si představit, že při sociální podpoře našeho státu, místní stabilitě cen ( haha) a jistoty na pracovním trhu umím dítě vychovávat a živit sama... (to pro případ velmi pravděpodobný, že si otec dítěte najde mladší model nebo se rozhodne cestovat pěšky do Tibetu a už se nikdy nevrátit). Moje stejně staré kamarádky dostávají alimenty 1800Kč. Je to výsměch. I můj kocour stojí měsíčně víc. Nemám důvěru ve vztahy a neumím věřit mužům... protože nevěřím na lásku, hledám jejich motivaci jinde... A většinou mám pravdu. Má někdo podobný problém?
janey82
Tolik negací v jednom příspěvku...úplně tě chápu, znám to...ale to je právě ono...jsi zatrpklá a zahořklá, noříš se do této vlastní sebelítosti a nářků, myšlenky tě úplně pohltily...musíš z toho ven...a podívat se na to s nadhledem a pozitním přístupem...a když to dokážeš odprostit se od všeho toho špatnýho a negativního, co ti spaluje duši, zjistíš, že to až zas tak hrozný není, že je život vlastně přesně takovej, jakej si ho uděláme, nebo jakej ho chceme mít...
janey82
» LM
Když jsme u té mateřské lásky, asi taky není tak stoprocentní, vem si, kolik matek své dítě odloží nebo se o něj vůbec nestará...to je prostě život, nikdy nic není perfektní a dokonalý, ale ty vyloženě hledáš ve všem jen to špatný...a to hezký proto asi vůbec nevidíš, nebo nechceš vidět...
LM
» janey82
To je otázka... Já mám radost jako malý dítě, když je venku hezky... nebo když slyším hezkou písničku... nebo když kocour udělá přemet ve vzduchu... nebo třeba když mámě dopadne dobře vyšetření.... Jsem vlastně strašně šťastná. Když mám vztah... nebo něco jako pokus o vztah, předem vyvěsím na věži červenou vlajku, aby bylo jasné, že v těchto vodách se plavat daleko nedá. Prevence, která mi zatím funguje. A jsem relativně bez starostí a šťastná. Už to můj život nevykolejí... Ale myslím si, že už to nebudu umět jinak.