Ahoj,ještě nikdy jsem takhle nikam nepsala, ale už nevím jak dál. třeba mi pomůže to napsat a trochu to ze sebe dostat.Před více jak rokem jsem se seznámila s klukem, který mi přišel úžasný. Začali jsme spolu chodit a všechno vypadalo krásně. Sem tam jsme se na něčem neshodli, ale nikdy nedošlo na nějakou velkou hádku. Všichni nás brali jako ideální pár. Pořád přicházeli otázky "kdy se vezmete?", "kdy budete mít děti?".... Pak ale na mě padla nějaká krize a já najednou nevěděla co se sebou. Měla jsem pocit, že mě odsouvá na druhou kolej. Začala jsem tedy ještě víc snažit abych byla lepší, pro něj. Jednoho dne jsem to už nevydržela a řekla co mi vadí, všechno jsme probrali a dali si čas na přemýšlení. Jak jsem přemýšlela, zjistila jsem, že ho miluji víc než jsem si kdy dovedla představit, že je to člověk, se kterým chci strávit zbytek života.Znovu jsme se sešli a řekli si co chceme změnit, aby ten vztah byl lepší. Najednou jako by mi narostli křídla, neměla jsem už v sobě to užírání, všechno bylo venku a vyřešené. Bylo to super, i na něm bylo vidět, že se mu ulevilo.... Všechno vypadalo super, v pohodě... A najednou přišel, že už nemůže dál, že končí. Byl to pro mě neuvěřitelný šok, po tom všem co jsme si řekli.Je to už měsíc a já se z toho pořád nemůžu vzpamatovat, moc to bolí. Mám pocit jakoby můj život skončil, nevím jak dál.
celebrita
Ted to nechceš slyšet a vůbec ti to nepomůže, ale opravdu časem poznáš, že za tvé trápení a slzy nestál. Vím, jak to bolí, prožila jsem to samé. V jeden den miluju tě a chci se rozejít. Chlapy nepochopíme. Jsme jiné. Ty se drž a neplakej..anebo víš co? plakej, když se ti uleví. Přeji ti hodně štěstí Cel.