V poslednom čase sa ku mne dostáva literatúra na túto tému. Čo si myslíte vy? Máte praktické alebo iné skúsenosti z rozprávania iných o týchto zážitkoch? Otvoril Moody nepoznané dvere svojimi knihami? Alebo má pravdu veda, ktorá neochvejne tvrdí, že zážitky na prahu smrti sú len halucináciami?
schonburg
To tvrdí pouze oficální pavěda, tedy ve skutečnosti jistá část takyvědců, kteří se chovají naprosto nevědecky a zavrhují předem to, co přesahuje jejich chápání. Moody neotevřel dveře, jen byl jedním z řady těch, kdo popsali prožitky při nedokončeném umírání. Tímto zážitkem jsme prošli opakovaně už všichni, avšak díky potlačení vnímání podvědomých informací, ukládaných v paměti, ale zakrytých pozapoměním bdělým vědomím (podobně jako zapomínáním snů probuzením) nemáme důvod si tyto zážitky vybavovat. Zvláště pak ti, kteří tuto prožitou zkušenost fanaticky odmítají. Jak vidět, k poznání je třeba dorůst, dospět, být připraven. A na to pouhé vzdělání nestačí.
schonburg
» player
T en ateista se ve svém zážitku dostal zřejmě do první části "tunelu". tam je opravdu tma a prvotní pocity krátce po opuštění těla jsou chlad, zima, často také strach. Ne každý dojde tunelem dostatečně daleko aby uviděl někde v dáli malinké světýlko, a ne každý z těch, kdo se vrátí dojde až na konec a vstoupí do laskavého objímajícího světla, ze kterého se tak nerad s bolestivým přemáháním vrací zpět do nevlídného hmotného života.