Nač ten věčný koloběh? Nač všechny ty vztahové kruhy? Nač všechno to věčné rozcházení, scházení, udobřování, neudobřování, nenávidění, "návidění", nač to???Nač?Chtěla bych chvíli být jen čistou vodou... průsvitnou, čistou, tichou mírnou vodou...Je to vůbec možné?
dá, já vím! dá a dá a dá, jenže pak přijdou další a další otázky, další a další výzvy, další a další... a já se chci ptát, co je v tom dle vás za smysl???
Každý tomu říká jinak - zrání, sebezdokonalování, příprava do nebe, sebereflexe a pohyb kupředu... a vůbec - musí mít něco nějaký smysl?
Stačí žít bez smyslu? Je to vůbec možné žít bez smyslu???