V rukou svých, třímám zbraň…sečnou.Okem měřím, kam padne, co setne.Snad koho a proč?Ne, vrah nejsem…Zatím. Když slunce spaluje mé rty,toužící po vodě…lahodné a svěží.Myšlenky střílí k ní, však sekyra váhá kam, či vůbec se zabořit.Možná.Těžkobřit v mém jícnu. Snad ji utiším, hned.Kam s ní? Seknout…do koho.Pořád v rukou třímám ji.Snad nejsem vrah.
Toulavej
..jsi dřevorubec, nevědíce kam uložiti sečný nástroj, aby oběma rukama, korbel pivíčka mohl jsi obejmout a žízeň tolika nepříjemnou, po hrbu vyprahlém seknout