Kde jsou hranice? Co je ještě láska a co už závislost na tom druhém? Jak se závislost projevuje? Žárlivostí? Omezováním osobní svobody? Zažili jste to? .."bez partnera si nedovedu představit život....každý zvlášť nikam nechodíme.. rozhodně mu netoleruji jeho kamarádky/její kamarády..všechno děláme spolu..nikdy mi nebyl nevěrný/nebyla jsem mu nevěrná..je to můj jediný nejlepší přítel.. máme společné všechny koníčky"..Ještě láska nebo už závislost?..
Omaha
Znám vztah, který je založený na lásce, která se stala tak trochu závislostí nebo nevím jak to nazvat. Ti dva mají mezi sebou 15.letý věkový rozdíl , to není ale podstatné, podstatné je , že na začátku museli za svou lásku bojovat před okolím, které jim moc nefandilo ( lidská zášt a tupost nezná mezí ). Jsou spolu již 15 let a co je znám, skutečně žijí jeden pro druhého, teď už aspoň spolu nepracují v jednou zaměstnání, ale i tak všechno dělají spolu, nikam bez sebe nejdou, nemají své vlastní přátele a dokonce i rodina je bere jako jedno tělo a duši. Vytvořili si svůj svět do kterého nikoho nepustí, pozoruji na nich i splynutí názorů, které měli na začátku odlišné, dokonce povahově se sobě podobají a to se jedná o berana a váhu, takže se z nich stává jakoby jedna bytost . Nikdy jsem se s takovým vztahem nesetkala po tak dlouhou dobu, někdy až obdivuji, že nemají ponorku, jakoby si oni dva vystačili a nepotřebovali už nikoho jiného. Tak trochu žijí v uzavřené bublině , ze které nic nepustí ani nevpustí. Mám jen strach, co by se dělo, až jeden z nich z nějakého důvodu odejde, myslím, že by se tomu druhému zhroutil svět
už zase ocelová žena
» Omaha
- ale aby to vyhovovalo takhle oběma, to už musí být velká souhra! V případě závislosti jen jednoho je to totální šílenství. Chápu to v prvotní zamilovanosti úplně mladých, takový to první pobláznění - viď Kopretinko, ale později?