Tak jsem dlouho nezaložila žádnou diskuzi, tak bych to měla napravit Tématem je, zdali když jste bez partnera, tak si to umíte užít, je vám tak dobře, nebo honem rychle zase pokukujete po někom dalším, jestli prostě vedle sebe "nutně" někoho potřebujete abyste "mohli být živi"...Jak moc toužíte po partnerství, nebo si třeba jen tak užíváte nevázaných vztahů (otázka pro ty otevřenější), nebo jestli jste (až rozchod přebolí) ve finále rádi, že jste sami a chcete mít svatej pokoj...
Takhle nad tím nepřemýšlím, zda když jsem sama, tak si chci vědomě užívat nebo hledat, abych zahnala samotu. S čímž taky souvisí téma nezávazných vztahů - ne. Tohle nepotřebuju. Snažím se užívat všeho, co mi život s sebou přináší, myslím, že jsem za období, kdy jsem sama, hodně pochopila a v hodně věcech dospěla a změnila se. Partnerský vztah beru jako dar, ne už jako samozřejmost a pokud přijde, budu vědět, že tohle období mělo své opodstatnění, což pro mě má i v tuhle chvíli. Jsem za to vše vděčná, že to přišlo jak to přišlo, a že jsem se tomu otevřela. Ano, bývá mi smutno, ale necítím se sama, páč nejsem, mám vše, co potřebuji pro tuhle chvíli a lásku aj tak cítím, v sobě a kolem sebe. Děkuju, tvá diskuze mě přivedla k zajímavému zamyšlení