Pěkný den všem Včera se mi přihodila taková jedna neobvyklá věc. Stála jsem na zastávce a čekala na tramvaj a v tom, směrem ke mně, přicházela straší žena (asi tak 75 - 80 let), celá v bílém, světlém slamáčku se širokou krempou a spousty cinkrlátek na krku. Hned jsem si jí všimla, jelikož se stále usmívala, hleděla lidem do očí a vyzařovalo z ní krásné Světlo. Stále jsme si vyměňovaly úsměvy. Pak jsem ji v tramvaji pustila sednout (najednou totiž stála vedle mě)..a ona se se mnou dala do řeči. Povídala mi, že jí do života přicházejí dobří lidé, a že miluje mládí stejně tak, jako když velmi ráda byla za mlada v přítomnosti starých lidí. Pak mi řekla jednu hodně zajímavou věc; prý po smrti manžela se jí dostala do ruky kniha, která jí velmi pomohla. Zjistila pak prý, že našla smysl a Pravdu a ví, co je Světlo. Pak ještě dodala, že je vděčná za každý den, že vždy večer poděkuje a že není důvod si stěžovat. Když vystupovala, tak se mě zeptala na mé jméno, řekla mi také své. Jmenovala se Anna. Vystoupila a mě pak napadlo, proč jsem nevystoupila s ní?.....bylo to velmi zvláštní setkání, stále je ve mně ten pocit z toho. Nevím, kdo to byl, ale vím, že jakoby byla snad stále se mnou, stále ji mám v mysli a uvnitř sebe. Nádherné setkání.Stalo se vám někdy něco podobného?
Světluška 77
To je moc krásný Amálko Třeba Ti chtěla říct,že se nemáš trápit tím čím se právě zabýváš a máš vše přijímat,takové,jaké to je.Být vděčná za každý den a děkovat za to,že ho můžeš žít.