 PepaKopřiva (* 23.11.1987) Muž
Ke snům jeden úryvek z knihy Celestínské proroctví od Redfielda :)
Pak jsem sklouzl a s křikem jsem se řítil dolů, až jsem spadl do řeky a potopil jsem se. Rychle jsem se posadil na pryčně a lapal jsem po vzdu¬chu. Mladý Indián, který byl zjevně už předtím vzhůru, ke mně přišel. „Co se děje?“ zeptal se. Chytil jsem dech a rozhlédl jsem se. Uvědomil jsem si, kde jsem. Také jsem si všiml, že místnost má okno a že venku už je světlo. „Jenom zlý sen,“ řekl jsem. Usmál se na mě, jako by ho to potěšilo. „Zlé sny v sobě mají ta nejdůležitější poselství,“ poznamenal. „Poselství?“ zeptal jsem se, vstal jsem a natáhl jsem si košili. Vypadal zaskočeně, že to musí vysvětlovat. „Sedmý vhled mluví o snech,“ řekl. „Co říká o snech?“ „Říká, jak se. . . hm. . .“ „Dají vysvětlit sny?“ „Ano.“ „Co o tom říká?“ „Říká, že máme srovnat příběh snu s příběhem našeho života.“ Chvilku jsem přemýšlel, nejistý si tím, co tento pokyn znamená. „Co tím myslíš, srovnat příběhy?“ Mladý Indián se mi skoro nedokázal podívat do očí. „Chceš vyložit tvůj sen?“ Přikývl jsem a vyprávěl jsem mu ho. Zaujatě naslouchal a pak řekl: „Srovnej části příběhu se svým životem.“ Podíval jsem se na něj. „Kde mám začít?“ „Na začátku. Co jsi dělal na začátku snu?“ Hledal jsem v lese klíč.“ „Jak ses cítil?“ „Ztracený.“ „Srovnej tu situaci se svou vlastní.“ „Možná to má vztah,“ řekl jsem. „Hledám nějaké od¬povědi týkající se Rukopisu a jsem si až moc jistý, že se cítím ztraceně.“ „A co ještě se děje ve tvém skutečném životě?“ zeptal se. „Chytili mě,“ řekl jsem. „Navzdory všemu, co jsem se pokoušel dělat, mě zavřeli. Teď můžu jedině doufat, že někoho umluvím, aby mě nechali odjet domů.“ „Snažil ses nedat se chytit?“ „Samozřejmě.“ „Co se stalo ve snu dál?“ „Bojoval jsem s proudem.“ „Proč?“ zeptal se. Začínal jsem chápat, k čemu směřuje. „Protože v té chvíli jsem si myslel, že mě utopí.“ „A kdybys nebojoval s vodou?“ „Přinesla by mě ke klíči. Co to říkáš? Že kdybych ne¬bojoval proti této situaci, stejně bych mohl získat odpo¬vědi, které chci?“ Znova vypadal nesvůj. „Já neříkám nic. Říká to sen.“ Na okamžik jsem přemýšlel. Byla tahle interpretace správná? Mladý Indián ke mně vzhlédl a pak se zeptal: „Kdybys musel prožít ten sen znova, co bys udělal jinak?“ „Nekladl bych odpor vodě, i kdyby to vypadalo, že mě může zabít. Věděl bych, že to tak není.“ „Co tě ohrožuje teď?“ „Myslím, že vojáci. To, že jsem ve vazbě.“ „Tak jaké je to pro tebe poselství?“ „Myslíš, že poselství snu je dívat se na tohle zajetí pozi¬tivně?“ Neodpověděl, jen se usmál. Seděl jsem na své pryčně a opíral jsem se zády o stěnu. Ta interpretace mě vzrušila. Pokud je přesná, znamenalo by to, že jsem přese všechno na té křižovatce neudělal chybu, že tohle všechno je část toho, co se má dít.
|
|