Někdy se tak zamejšlím,jestli mohu vlastně někoho mít,když jsem ve svým nitru uplně jiná než ostatní.A jestli vlastně existují osoby,které by se taky lišili.Docela bych takové ráda znala,ale nejde to.Bud nejsou nebo na ně nemám štěstí
Nuna
Šmankote! Račice s měsícem v Rybách - to je uzlíček emocí. V 18ti letech,to musí bejt peklo! Ale bude líp. Pocit "jinakosti" tu nejspíš má drtivá většina lidí a na světě několik milionů. Ale věř,že se ptám na to samé i ve svém věku.
Nuna
Ještě k tomu úvaha: Uvědomění si vlastní identity, vlastního já, je něco,co se nám stane mnohokrát za život. Poprvé v batolecím věku a pak postupně během let mockrát a mockrát. Každá nová zkušenost, každý životní úsek,každý¨á životní změna nás posouvá dál a dál a činí nás někoho "nového" a tím pádem mnohokrát za život máme tyhle pocity, že jsme "jiní",než ostatní. Je to logické, protože ne všichni v životě prožívají to,co my,ne všichni mají naše zkušenosti a zase se plácají v něčem jiném,co my neznáme. Je to přirozené a je to vývoj společnosti. Myslím,že by to ani nemohlo být reálné,aby všichni lidi byli stejní.