Rozchod z rozumu, když city oboustranně trvají - Diskuze a zkušenosti

Ahoj všichni,těm, co mi pomáhali s následky mého bujarého Silvestra děkuju. Nakonec to stejně skončilo a ono je to vážně dobře, za to, co jsem tam všechno snášel před tím já, to vážně nestálo. Konec byl docela dramatickej, kdy mi třeba hodinu bušil na dveře a nepřetržitě zvonil... Ale to už radši nebudeme dál rozebírat, je to za mnou uffff ....Dneska mám ale možná trochu míň obvyklej problém. V těch dramatickejch chvílích mi pomáhal jeden kámoš, kterýho znám asi 4 roky, i když naživo jsem ho viděl jen 2krát. No a tímhle sblížením, jsme se sblížili kapku víc ... Klapalo to všechno asi až moc dobře. Ale pak z ničeho nic - konec. Ze dne na den, kdy se před tím nedělo vůbec nic. A důvody - potřebuje si vyřešit něco z minulosti, co není zrovna hezký, teď jsem se to i dozvěděl, a nechce mě do toho zatahovat a ohrožovat mě tím - to se dá pochopit. Důvod č. 2 - o mý orientaci zatím okolí neví, a tak se musím skrejvat, on už vyšel s pravdou ven a teď nedokáže hrát znovu roli kluka, kterej se musí skrejvat... Tím nastala docela zamotaná situace, my jsme nepřerušili vůbec kontakt, běžně se vídáme, píšeme si a já vím, že on mě stále miluje, ale sám neví, co teď dělat. Často se naše diskuse stočí až za kamarádský hranice, já tím získám naději a on to za chvíli radši utne, jak sám řekl, nerozchází se se mnou kvůli citům, ale kvůli rozumu. Neví, co teď má dělat, ví, že chce mě, ale neví, zda se dokáže znovu skrejvat...Jakej na to máte názor? Co myslíte, že je nejlepší v týhle situaci dělat?Díky za názory !