Tak jsem si dneska uvědomila, že poslední dobou žiju tak trochu více virtuálně... ...žiju v podstatě ve dvou městech, tam, kde je mé rodiště a tam, kde studuju. A v ani jednom městě se nedá říci, že bych měla přátele...takové ty spřízněné duše, se kterými bych mohla vést dlouhé rozhovory třeba i o duchovních tématech...jasně, mám pár přátel, se kterými je legrace, můžem povídat o takových těch běžných věcech, ale nejsem to s něma úplně já...mí opravdoví přátelé jsou jen čtyři a ti jsou ode mně daleko, takže se nevídáme skoro vůbec. Ale komunikujeme spolu pomocí pc. Jen prostě je mi občas líto, že nemám s kým jít posedět si do čajovny, a tak nějak bez masky se bavit třeba o tom, o čem tu vedem na najdise diskuze...nebo si sednout někam k vínku, povykládat, otevřít si srdíčka, obejmout,....(ale zároveň mi dneska ve vlaku došlo, proč to tak mám a že to tak zatím musím mít, než si v sobě vyřeším jednu věc a tím splním jeden úkol, který je nutný pro můj vývoj, takže si vlastně nestěžuju, jen občas mi to tak přijde prostě líto...)a pak mám vás tady, najdisáky, a jsem tu ráda a proto asi taky pečená vařená...jak to máte vy s přáteli??? máte těch opravdových kolem sebe hodně???nebo jste na tom podobně jak já?
player
jo,přátelé jsou hezká věc.Ale nesmí jich zase být moc.Pak se tvůj život zvrhne v to,že tě pořád někdo chce a nutně potřebuje.když odmítneš,je to špatně,když všem vyhovíš,nazbude ti kousek času pro sebe samého.