Ahoj. Čas od času se mi stává, že se dostanu do situace, kterou jaksi znám. Znám..., ale odkud. Například se dostanu na místo, kde jsem zaručeně nikdy nebyla. Nebo slyším rozhovor, který už jsem někdy slyšela. Nemůžu ho ovlivnit, ale s každým slovem, který dotyčný vysloví si uvědomuji, že se nepletu, že to neslyším poprvé. Co s tím?
k.
Ahoj.. lékařským vysvětlením dejá vu je zpoždění obrazu při jeho zpracování v mozku, ev. sladění levé a pravé hemisféry (při zpoždění informací z jedné z nich nedochází k vytvoření vněmu jednoty, ale zdvojení a mozek opožděnou informaci vyhodnotí jako již známou a nedokáže rozlišit, zda se jedná o informaci z před měsíce, roku nebo setiny vteřiny). Ale nakolik se dá obdobně vědecky vysvětlit i láska, nebo mateřské puto, tak budu raději žít v iluzi pocitů a emocí..
k.
změnila se doba, nebo vibrace, nevím jak to správně nazvat.. Ani mě se to už skoro nestává a dost mě to mrzí a chybí mi to.. (I když u mě jde spíše o vyčerpání – psychické i fyzické.) Taky nevěřím čistě racionálním vysvětlením, když cítím, že je to jinak. Jen asi věkem (a možná racionalizací svého myšlení) ztrácím svojí citlivost..