Dva lidé. Cítí k sobě sympatie. Začínají se sbližovat. Ovšem jako každé jiné sbližování, nejdřív spolu oba hrají jakousi hru na svádění. Tyto hry mají pravidla. Každý je máme trochu jiná, někdo je víc iniciativní, někdo zase takticky vyčkává, a laškuje, užívání dvojsmyslů, symbolů, řeči těla... je to krásné, je to smyslné, vaše srdce tluče a tělo blázní.Já se ptám, jak dlouho by měli potencionální partněři hrát tuto hru na svádění...tato otázka mi celkem vrtá v hlavě (možná to je včerejším dílem Sex and the City), kdy by si měli vyložit karty na stůl a odkrýt před sebou svoji identitu? Jsou páry, které hrají jakousi hru/která se později stává v dlouhodobém vztahu možná i fraškou/ celý život? Nebo jsou páry, které už od začátku nic nehrají a všechno pěkně z příma si řeknou /ale kde pak je kouzlo svádění a sbližování se, oťukávání???/...ptám se na tu fázi, na ten zlom, kdy podle vás k němu dochází...???to jsem zvědavá (už slyším charrismu nebuď zvědavá, budeš brzo stará )
jana@
to mi připomíná hrátky a psaníčka jako by to bylo hodně blízko a třeba i tady ale v dlouhodobém vztahu?...tam by si už snad na nic hrát nemuseli a neměli
ži.va
» jana@
vidím to podobně...je to taky o vyzrálosti a zkušenostech těch dvou, o jakési vzájemné přirozené domluvě beze slov...prostě se ta chvíle vycítí souhlas