Nuna
Mám dojem,že všechny ty rady typu " Frkněte děti k babičce a jeďte spolu někam na dovolenou",všechna ta honba za novými zážitky, za něčím společně prožitým ad. se stávají dost velkým klišé. Bohužel pořád nějak nevím,jak bych poradila jinak. Přijde mi,že o každou změnu se člověk musí především zasadit sám,změnou sám sebe. Tam možná bude základ toho všeho. Sednout si a udělat si bilanci sám nad sebou. Jaký jsem,co chci,co čekám,co nabízím,co jsem schopný dát,co chci přijímat a co mě obtěžuje. Po čem toužím,co chci dokázat. Kapku přeházet priority, možná být i kapku sobec,kapku si srovnat nejdřív život svůj a pak až řešit ten společný a v poslední řadě život toho partnera. Nejde přijít a říct "Drahý musíme něco změnit",ta změna by měla vyjít od nás. Nevím,začni třeba studovat, přihlaš se na kurzy jogy, začni chodit do fitka - dělej cokoliv, v čem Ti bude dobře. Dost možná pak i sama přijdeš na to,jak vyhnat stereotyp z vaší domácnosti. Tuším,že stereotyp bude něco,co je jen v obrazu naší mysli,ne jev,který je daný společným mnoholetým soužitím. A zkus samozřejmě s patnerem o tomhle mluvit.