Přechozený vztah - Diskuze a zkušenosti

Dobrý den, mám problém sama se sebou. Už 8 let mám hodného přítele, se kterým jsem si vždy rozumněla a dovedu si s ním představit rodinný život. Před 3 roky jsem začala dělat narážky na svatbu, ale on vždy řekl, že jsme mladí (je mi 26 a jemu 29 let) a že se vezmeme za rok. Letos jsem tedy čekala žádost o ruku :-), ale on se mne místo toho zeptal, jestli se skutečně chci vdávat - já jsem odpověděla že ano. (Vím, že kdybych ho přinutila, tak by si mne vzal, ale já jsem po této jeho otázce úplně ztratila chuť,protože cítím, že to není z jeho vůle.) Stejné to bylo i s bydlením - mám vlastní byt, který jsme společně předělávali s tím, že se tam pak nastěhujeme, ale jemu se do stěhování moc nechtělo, řekl že po dovolené, ale po ní si přinesl jednu tašku a stejně bydlí napůl u maminky (trvá to 1,5 roku) - já jsem se však zařekla, že nutit ho nebudu. Navíc jsem v posledním roce začala toužit po tom, zkusit ještě něco jiného (chtěla bych být ještě zamilovalná) a začala jsem vidět partnerovi chyby,které ani tak nemusí chybami být (nemáme společné zajmy, ale zase si dáváme volnost k provozování samostatných koníčků,...). 3/4 roku jsem se s tím snažila vypořádat sama, před měsícem jsem o tom partnerovi řekla - ten je na mne teď ještě hodnější a opravdu se snaží (má mne moc rád), ale já to nedokážu ocenit. Úplně jsem se přestala těšit na to, až přijede... Přestala jsem mít chuť něco s ním podnikat... Vím, že lepšího partner bych nenašla, že vždy mi něco bude vadit (navíc ani nemám moc příležitostí se seznámit), ale mám teď pocit, že když s ním zůstanu něco mi uteče (nedokážu si tyto myšlenky vysvětlit, ale nemůžu se jich zbavit - opravdu jsem taková nikdy nebývala :-( a stereotyp mi nikdy nevadil, ba naopak). Přemýšlela jsem nad tím, dát si s partnerem pauzu, ale nevím jestli to něco vyřeší. Opravdu bych moc chtěla, aby to bylo jako dřív... Může se moje myšlení někdy vrátit do starých kolejí? (Už to trvá hrozně dlouho a já se tím trápím.) Nevíte někdo, co s tím?