vím, že to je takové pro někoho možná "pubertální" téma, ale ráda bych znala vaše názory...jaké máte zkušenosti s platonickou láskou, jak jste ji řešili/řešíte?Co když existuje někde človíček, kterého vlastně pořádně neznáte, ale strašně vás na něm něco přitahuje, a není to jen vzhled...ale zároveň máte šílenej strach a chcete ty pocity a šílené emoce v sobě zničit, protože tušíte, že jinak budete trpět??? (jsem zvědavá, jestli budou odpovídat rozdílně muži a ženy)
Hustokrutě obscénní Morti
Platonická láska=kamarád. Píšu to jen jako názor, nechci to nějak pitvat, zase bysme se asi dostali k tomu, že občas myslím jako chlap...to poslouchám pořád a už sem s tím smíííířená!