vím, že to je takové pro někoho možná "pubertální" téma, ale ráda bych znala vaše názory...jaké máte zkušenosti s platonickou láskou, jak jste ji řešili/řešíte?Co když existuje někde človíček, kterého vlastně pořádně neznáte, ale strašně vás na něm něco přitahuje, a není to jen vzhled...ale zároveň máte šílenej strach a chcete ty pocity a šílené emoce v sobě zničit, protože tušíte, že jinak budete trpět??? (jsem zvědavá, jestli budou odpovídat rozdílně muži a ženy)
Delewan
... Proč si myslíš, že platonická láska je pubertální? Ono, už jen jméno starověkého myslitele jest důkazem apubertálna.
Zkušenosti? ... ach, ty mám. Rozum mi říká, že platonická forma lásky je tou nejvyšší, které člověk může dosáhnout a rovněž tou jedinou, která člověka dokáže osvobodit z nekonečného koloběhu ... srdci však neporučíš ... (tohle je spíš na osobnější debatu, kdyby jsi si o tom chtěla někdy popovídat - dockmaster9@gmail.com)